Tak si musím trochu zrekapitulovat ten čas, co jsem nemohla na blog. Vlastně ani teď nemám pořád ještě moc času, ale přece jenom už je to lepší. Zjistila jsem, že se nemohu nechat blogem úplně vtáhnout do jeho "útrob" , musím zkrátka pořád číst a sem tam se podívat na nějaký film, malovat a vyvíjet ještě i jinou činnost. Musím ale přiznat, že je hodně těžké blogu odolat.
I když jsem neměla vůbec čas a byla jsem z toho překládání hodně utahaná, přesto jsem i pozdě večer alespoň v rychlosti nahlídla do mých oblíbených blogů. Ale až teď si je postupně musím pořádně pročíst - tedy to, co mě v nich zajímá. Vše je zřejmě ovlivněno mou omezenou fyzickou kondicí (moje stáří a nemoc).
Měla jsem dobrý pocit, že jsem mohla ten překlad dodělat. Měla jsem strach, že mně buď vypoví můj PC nebo moje zdraví. Obojí jakž takž vydrželo. Takže dopravníku na třísky (hydraulický, hřeblový, se zavěšeným kloubem.....) pro obráběcí centrum - good bye! A výdělek - jsem se rozhodla - že nedám na rodinné dluhy, ale na nový PC - tedy na část, tolik to zase nebude. Mám domluveno, že ještě něco k přeložení dostanu a tak si svůj PC budu moci dosti zrenovovat. Samozřejmě mně ještě bude chybět tiskárna a obrazovka, ale snad v průběhu času.... . Už se strašně těším, protože mně tento můj veterán několikrát za den "zamrzne" a nikdy nevím, co se bude dál dít. Práce na něm je jako detektivka s otevřeným koncem. A sluchátka, samozřejmě, stále ještě nejdou - prý je to ve zdířce pro mikrofon. Tak snad až s tím obnoveným PC to bude vše OK.
Na 1. máje jsme byli v přírodě - jak jinak. Odevzdala jsem překlad a využili jsme toho, že jsme kvůli tomu museli vyjet s autem a tak jsme se vydali kousek dál od města, na naše oblíbené místo, kterému se říká "Wartenberg". Je tam opravdu krásně, je to poměrně vysoký kopec (nevím přesně výšku), z kterého je nádherný výhled téměř na všechny strany, jak se člověk otáčí kolem své osy. Asi bych nemohla bydlet v rovině, ty kopce na Vysočině jsou opravdu kouzelné, romantické, plno zalesněných ostrůvků v polích a loukách, obrovské kameny naskládané tak, jako by to někdo umně naaranžoval. Taky jsem tam namalovala svůj vůbec první obraz olejem a ještě navíc krajinu. Nevěděla jsem tehdy, co s rukama. Kam si dát štětce, jak začít, jak odvézt obraz, no byla to hrůza. Vždycky jsem si říkala, že krajinu v životě nenamaluji. Pak jsem těch pár let, co mně to zdraví jakž takž dovolilo, prožila u malování krajiny ty nejkrásnější chvíle.
Také jsem se podívala na film Matrix - tedy - myslela jsem, že se podívám. Ale, zřejmě i toto je ovlivněno mým stářím, nedokázala jsem se dodívat do konce. Připadalo mně to vše udělané na efekt, příliš povrchní, hlavně tak, aby to na první pohled zaujalo. Aldous Huxley napsal nádhernou knížku Konec civilizace a George Orwell knížku 1984. Myslím si, že těmto Pánům spisovatelům se tak hned někdo nevyrovná. Hodně novodobých science fiction je vždy alespoň v něčem "vykrádá", ale nikdy nedosáhnou té opravdové hrůzy, jaká je v těch knížkách obsažená - možná právě proto, že používají ty efekty. Ono je asi někdy méně mnohem více - v konečné fázi. Také Anthony Burgess napsal výbornou knížku Mechanický pomeranč - opět, myslím, se to nedá srovnávat s žádným novodobým hollywoodským filmem. O krizových situacích píše výtečně W. Golding (např. Pán much). Jsem zkrátka "odkojená" takovýmito knížkami a asi už se nepředělám.
Žádné komentáře:
Okomentovat