Abstrakce – roky 2007 až 2009

2007, olej na plátně, 80x100 cm, Ztráta důvěry (Rozchod),

Ztratit důvěru je asi nejhorší, co může člověka potkat. Myslím, že se s tím snad ani nedá vyrovnat po zbytek života. Důvěra v člověka, kterého milujeme a nejvíce si vážíme, je nejdůležitější co může být dáno a může být přijato. Pokud to jeden z partnerů zničí, neuvědomuje si, že stejně tak, jako zrazuje svého partnera, zrazuje i sám sebe.

Abstrakce – rok 2005 až 2006

 

2005, olej na sololitu, 45x60 cm, Nevěra,

Člověk může být nevěrný i sám sobě – svým zásadám, předsevzetím, ale i přátelům, partnerům....

2005, olej na sololitu, 45x62,5 cm, Svědomí I

... kvůli jakékoliv nevěře pak následují výčitky svědomí – ať dřív nebo později, ať si to umíme přiznat nebo ne...

Abstrakce - rok 2002 až 2003

 

2000, olej na sololitu, 62x45 cm, Podzimní vítr

Podzim je vyzrálost, barvy, které dosáhly svého vrcholu, vědomí skutečnosti...

Abstrakce – rok 1993 až 2002

 

Strom života, 1993, olej na plátně, 50x36 cm

Neustále něco zaniká a neustále se rodí něco nového. Nikdy dopředu nevíme, jestli to nové, co přichází, bude lepší nebo horší...

 

Puklá země, 1993, olej na sololitu, 25,5x34,5 cm

Když země puká, je to, jako kdyby byla ukřižovaná na kříži utrpení...

Portréty, rok 1983 až 2012.

Fotky všech mých obrazů jsou velmi nekvalitní, já jsem svůj fotoaparát neměla a obrazy mně fotil pokaždé někdo jiný, podle příležitosti. Fotografovat obrazy malované olejem je docela obtížné – vlastně týká se to focení všech malovaných obrazů. To jsem zjistila, až když jsem na stáří konečně dostala foťák a fotila jsem obrazy i sochy z výstav, na které jsem chodila v Praze.

Některé fotky jsem vůbec nemohla vložit, protože jsou opravdu neskutečně špatné. I ty, co jsem vložila, jen zdánlivě odpovídají originálům.

2008, olej na plátně, 50x40, M..B., podle_fotografie

2008, olej na plátně, 50x40, L..B., podle_fotografie

Krajiny, olej – rok 1993 až 2003 + oblíbený rodinný kocourek rok 2005

 

Velmi ráda jsem malovala krajiny – přímo venku v přírodě. Cítila jsem se u tohoto malování velmi šťastná – je to nepopsatelný stav. Bohužel, můj zdravotní stav mně nedovolil více let venku malovat. Zkoušela jsem pak v roce 2002 malovat krajiny doma podle svých fotografií, ale to už mě vůbec nebavilo, navíc mě to vtahovalo do přílišné přesnosti, jakoby fotografické. Tak jsem krajiny přestala malovat. Předposlední krajinu jsem namalovala v roce 2002 podle pohledu z okna vlaku, tak jak mně ten výsek utkvěl v paměti. A poslední jen podle své fantazie v roce 2003.

Musím zmínit jednu důležitou věc - všechny fotografie mají velmi špatnou kvalitu - nejsou focené originály obrazů, ale pouze už jenom jejich fotografie. Většinou se tedy tyto fotografie k originálům jenom vzdáleně přibližují... 

A pořád jsem ještě nepřišla na to, jak si udělat formát podle svých představ...

1993, olej, 35x50 cm, Krajina u Trnavy

Volné kopie - rok 1994 až 2005

Netušila jsem vůbec, jak mám malovat olejovými barvami. Byla jsem přesvědčená, že to nikdy nedokáži. Nakonec jsem se odhodlala zkusit volně kopírovat některé obrazy, které se mně líbily - byla to nejlepší škola - alespoň pro mě. Později jsem pak samovolně přešla k abstrakci - ale to až později.

2005, Zátiší s ovocem, volná kopie, 40,5x55,5 cm

1998, olej, Dívka se džbánem, volná kopie, 80x60 cm

Různé: monotyp tempera + černobílý, kresby křídou, tužkou, rudkou - rok 1971 až 1974, 1983 až 1986

Ještě se vracím k období, kdy jsem chodila do Lidové školy umění - učili jsme se dělat monotyp, malovali jsme křídami, kreslili tužkou, rudkou, uhlem.
Nejdříve barevný monotyp - pak černobílý

 

 

 

Malba: akvarel, tempera, křída – rok 1971-1974

V lidové škole umění jsme se učili různé formy kreslení, malování - v interiéru i exteriéru. Malovali jsme křídami, akvarel, temperu - tou jsme také zkoušeli tupování i pointilismus.

křída

tempera

Linoryt – roky 1971 až 1974

U pana Kremláčka v Lidové škole umění jsem poprvé dělala linoryt. Do té doby jsem si vůbec neuměla představit, jak se dělá, jak se mají držet nože atd.

Můj první linoryt byla ilustrace tuším ke knize Georgese Simenona "Muž, který pozoroval noční vlaky". Že je to můj první linoryt je to dobře na obrázku poznat.

Linorytů jsem moc neudělala. Neměla jsem je doma kde dělat, byl problém s tiskem atp. – Takže – další byl portrét otce – v téhle šílené poloze se díval na TV, pak jsem se pokusila udělat dcerku s naším pejskem a další jsou květiny a třešňová větvička.

Kresby z let 1959 až 1986

 

V galerii pokračuji pár kresbami.

01- Babičku jsem namalovala mnohokrát – toto je kresba z r. 1959

Modelování - rok 1954 až 1963

Škoda, že tady nejde udělat galerie tak, jak jsem ji měla udělanou v předešlém blogu, který se právě v těchto dnech ruší. 

Pokusím se tedy postupně vložit ukázky některých svých výtvorů.

Začnu – podle let – modelováním.

Modelovat jsem začala cca ve svých 12 letech, kreslit ještě v předškolním věku (narodila jsem se v r. 1942). Otec se mnou jezdil do lesa, odkud se dolovala cihlářská hlína. Nakopal mně ji do pytle, nachystal plechové „necky“, hlínu do nich nasypal, zalil vodou. Já jsem pak kovovými hráběmi celé dny hlínu promíchávala, aby se vyplavily kořínky. Kdyby v hlíně zůstaly a dala bych sošku vypálit, rozpraskala by, zničila by se. Občas mně některé sošky vypalovali v cihelně. Někdy se něco urazilo, ale já jsem byla šťastná, modelování a kreslení byl můj život.

Žili jsme na samotě – ve mlýně.

Od útlého dětství jsem kreslila tužkou všechno kolem sebe, hodně zvířátka, měli jsme neustále kočky, psy, králíky….. Nejraději jsem pak kreslila svoji babičku – té jsem udělala také i nějakou sošku.

Přijímací zkoušky na Školu uměleckých řemesel v Brně po ukončení základní osmiletky jsem úspěšně složila – umístila jsem se na druhém místě z celé republiky. Byla jsem přijatá. Ale po zákroku tajemníka KSČ a předsedy MNV v rodné vesnici mě musela škola po šesti týdnech vyloučit. Nesměla jsem nikdy studovat na žádné škole… I tehdy se školy platily - tedy kurzy - tak jsem udělala státnici na státním ústavu těsnopisném (místo za dva roky za jeden rok) a pak jsem dělala večerní jazykovou školu. Jak to naši dokázali, netuším. Žili jsme neskutečně skromně.

Nejdříve tedy alespoň pár ukázek modelování, postupně budu přidávat kresbu a malbu - bohužel, úprava se mně opět vůbec nepodařila udělat podle svých představ - snad časem přijdu na to, jak postupvat:

01 – 1954-58, pálená hlína, žena myjící podlahu