Úprava článků převedených z minulého blogu – chybějící komentáře

Je mně dost líto, že nebylo možné převést sem z původního blogu komentáře k článkům. Velmi často to byly hodně zajímavé diskuze, u některých článků bylo i víc jak dvě stovky komentářů.

Nejvíc jsem si cenila komentáře od překladatele japonské poezie Antonína V. Límana, který mně navíc jako poděkování za uveřejnění jím přeložených japonských básní, vložil báseň japonské básnířky, kterou přeložil, a která nebyla nikde zveřejněná. Bohužel jsem přišla i o tento jeho komentář.

Díky článkům jsem se pak i osobně poznala s množstvím zajímavých lidí, s mnoha z nich jsem doposud v kontaktu, v neposlední řadě se vzdálenými příbuznými, žijícími i v cizině. Také díky blogu –
z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i. - jsem se dověděla - bylo mně oznámeno - že můj vzdálený příbuzný z otcovy strany, Oldřich Pecl, byl popravený v procesu s Miladou Horákovou…

*

Konečně jsem také dokončila vkládání oddělení perexu u článků převedených z původního blogu.

Zlobí mě, že nemohu nijak ovlivnit úpravu – formát článků, nejde mně to tady na tomto blogu, neumím to.

*

Nemohu uvěřit, kolik výstav jsem za těch pár let navštívila – jak v Praze, tak v Brně, v Třebíči a okolí.

Jak často jsem chodila na různé procházky, nejenom v okolí Třebíče.

Tak moc se mně po tom všem stýská…

Člověk ale musí pokorně přijmout to, co je mu nabízeno a těšit se z maličkostí.

Jsem ráda, že mně sem můj vzácný, mladý kamarád Vašek blog převedl a že mohu všechny ty výstavy a výlety znovu procházet – alespoň takto virtuálně.

Škoda, že jsem se dostala k fotoaparátu tak pozdě, mohla jsem mít mnohem víc fotografií z výstav i přírody.

Všem případným návštěvníkům mého blogu přeji hodně zdraví a pohody v této tak obtížné době.

Láska - povídka

Vkládám další povídku, probírala jsem se nedávno poznámkami, útržky rozhovorů, ke kterým vždy něco přidávám nebo něco ubírám, někdy z toho pak vznikne povídka.......základní téma mě napadlo už před několika léty, dopisovala jsem ji tedy postupně.

Kyuin Shim - Intersection 2

Ptáci bez křídel

Louis de Bernieres (úryvky z knihy)

Slova jsou jen mlha srdce.

*

Dobré věci se v životě vždycky

snoubí s nějakou újmou.

Auguste Rodin - Polibek

*********************************

Povídka

(Prožívá muž lásku podobně jako žena - nebo úplně jinak?)

Je ponořená v malé tůňce v horské bystřině. Voda ji hladí a laská, svítí slunce, potok je obrouben zelení a květinami jako krásnou šálou, všude je světlo, nádherně, ptáci zpívají.

Vůbec netuší, že je vodou tažená k vodopádu. Padá, topí se a cítí, že umírá, je stažená hluboko pod hladinu. Najednou se ocitá opět nahoře na hladině, vidí přilétat ledňáčka, je krásně vybarvený, září ve slunci. Ve vodní tříšti z vodopádu se tvoří duha. Kolem je opět plno květin a zeleně. Je šťastná, přežila a voda ji chladí rány, opět ji hladí a laská. Všude kolem poletují vážky. Netuší, že se před krátkou chvílí převlékly vlastně do rubáše. Nezbývá jim mnoho času do smrti. Ani ona netuší, že ji voda táhne k peřejím. Nemá na sobě žádnou ochranu hlavy ani těla ani duše. V peřejích jsou obrovské kameny a bystřina je čím dál tím prudší.

Poznání - povídka

Nemohu malovat, fotit.........nic, k čemu je potřeba alespoň trochu dobrá fyzická kondice. Začala jsem vymýšlet pohádky pro vnučky - dostanu od nich zadání - přesné - někdy šíleně krkolomné, ale zatím jsem vždycky nějak dokázala pohádku stvořit.

Také když nemohu v noci spát, samozřejmě přemýšlím o všem možném a napadají mě různé myšlenky, povídky.....

Jednu takovou povídku sem vkládám. Potvrdila jsem si při přemýšlení nad ní, že mít cíl se prolíná s nadějí, tolik nutnou k životu.......

Na úvod vkládám krásné verše:

Už se nikdy nepotkáme

Tašo Andjelkovski (12.11.2000)

Obracíš pohyb

To není kůže ani hlas

To je závora

Žene tě do tmy jako tvář

Kost, která byla z duhy

***

Ještě vkládám tuto nádhernou sochu

Hsu Tung Han

***

Poznání

Cítí, že se děje něco zlého. Má v hlavě zmatek a za nic na světě se nemůže soustředit, aby si myšlenky alespoň trochu uspořádala. Je to tak namáhavé. Celé tělo jí pálí, má velkou žízeň a divný pocit, jaký ještě nikdy nezažila. Velice pomalu začíná zjišťovat, že je na poušti. Je to pro ni šok. Jak se tam ocitla? Co se přihodilo? Jak se mohla dostat na poušť? A na kterou? - Vůbec neví, jak si na všechny ty otázky odpovědět. Všude kolem sebe vidí jen písek, který strašně pálí a nad hlavou je obrovské slunce, které pálí ještě víc. Nemá se kam před ním ukrýt. Nikde žádný stín - a přitom ví, že i kdyby někde stín byl, nemá dost sil na to, aby se k němu dostala. Opět si uvědomuje, že má velkou žízeň.

Mozaika

U emka jsem našla mozaiku, on ji našel na bo blogu. Jemu vyšla mozaika takto. U bahanky vyšla mozaika takto. No, tak jsem se nechala vyhecovat a taky si to zkusila. Je to legrace.

Zajímavosti o indiánech

V Respektu č. 51-52 ze 17-30/12/2007, který se mně opožděně dostal do ruky, mě zaujal rozhovor Jáchyma Topola s Mnislavem Zeleným Atapanou o amazonských indiánech a mnoha dalších zajímavých věcech. Nedá mě to, chtěla bych tady uvést několik zajímavých myšlenek, možná si někdo rád dodatečně přečte celý výše uvedený rozhovor.

Můj profil na MySpace

Pro své přátele na blogu mám malé překvapení - mám novou stránku na MySpace. Kdo tedy bude chtít, může mě tam navštívit, adresa je:

http://www.myspace.com/hanci7

Chtěla bych upozornit, že je to teprve začátek, profil na MySpace se bude rozšiřovat, růst, postupně budou doplňovány další moje práce a texty.

Kliknutím na "Pics" pod logem nebo na modrý název alba pod slideshow se dostanete do galerie, kde je možné si zvětšit každý obrázek a kde jsou uvedeny podrobnosti o něm.

Kdo chce, může mě kliknutím na hudebních odkazech navštívit i na Lastu - což je moje oblíbené rádio. Když zapnu PC, tak si prakticky nejdříve pustím nějakou hudbu právě na něm. Na mojí stránce se zapisuje co poslouchám, oblíbení hudebníci, hudba. Na Lastu jsem objevila úplně nový svět, poznala jsem hudbu, o které jsem dříve neměla ani ponětí, že vůbec existuje. - Ale vlastně nejenom v hudbě - poznala jsem mnohé velmi zajímavé lidi.

Podobné je to i na MySpace. Mám radost, že si zde mohu vytvořit svou galerii, to bylo už dřív mé velké přání.

Thajský box

Mám synovce (doufám, že to říkám správně - je to syn mé sestry) - a ten dělá trenéra thajského boxu. Je dost úspěšný, jeho svěřenci mají opravdu výborné výsledky - mezinárodní - kdo má zájem, může nahlédnout do jeho stránek na této adrese: http://www.muaythaibrno.cz/.

---

Synovec - jmenuje se Karel Kaiser - od mládí jezdil na kole, vypracoval se velkou pílí a houževnatostí tak, že reprezentoval republiku v národním mužstvu, měl výborné výsledky. Pak utrpěl těžký úraz a postupně se přeorientoval na výše zmíněný sport - je trenér s kvalifikací mezinárodní i národní trenér thajského boxu. Opravdu obdivuji jeho houževnatost a vytrvalost.

Tohle je fotografie ze zápasu - synovec jako trenér.

SUBLIMACE

Dostala jsem svolení autora otisknout povídku o které jsem se už zmiňovala:

Sublimace

A.C.Clark, autor mnoha klasických nudných sci-fi, má v televizi takovej pravidelnej pořad o záhadách.
Vždycky mu někdo zavolá nebo napíše, že se setkal s nějakou záhadou. Většinou viděl mimozemšťany, nebo duchy.

V některých nepříjemných případech někomu mimozemšťani udělaj dítě a tak. A.C.Clark tam jede se svým týmem a celou záhadu pečlivě zdokumentuje. Vyzpovídá na kameru všechny známý té těhotné s mimozemšťanem. Natočí celý okolí, rodnej dům, příjezdovou cestu, třídní učitelku. Prostě všechno.
Jeho asistent čeká schovanej pod postelí a číhá s fotoaparátem, kdyby se ten mimozemšťan zase vrátil.

No, a jednou se mu ozval někdo, že záhadně, bezestopy, zmizela jeho žena.

Tak A.C.Clark vyrazil s celým štábem. Přišli do obýváku, tam před televizí sedí zarudlej zpocenej chlápek s bejzbolkou na hlavě, upíjí pivo z plechovky a čumí na fotbal.

"Jak povídám" - říká na kameru - "sedím tady, piju pivo a koukám na fotbal, fakt nic nenasvědčovalo, že se blíží něco záhadnýho, nebo zvláštního. No a najednou FFFFFFFJŮŮŮ, a manželka zmizela. Podle mýho mínění je to čistá SUBLIMACE. No jak povídám".

A.C.Clark a jeho tým pečlivě zmonitoroval celou záhadu, natočili rodnej dům vysublinované osoby, třídní učitelku a nějaký záhadný černý fleky, nebo co.

Změna na blogu

Už dlouho jsem se zamýšlela nad tím, že bych měla nějak vyřešit problém, jak ukládat své vlastní obrázky, aby nebyly pomíchané s jinými nebo byly u nějakého článku přiřazené jen tak. Teď se mně dostalo "pošťouchnutí" a rady zvenčí, tak se o to pokusím.

Budu ale muset u některých článků změnit jeho název podle názvu obrázku a zařadit do nové rubriky. U některých jen článek s obrázkem přeřadím do nové rubriky, název bude stejný - je to vlastně název obrazu. A další obrázky, které jsem přiřadila jen tak k nějakému článku, budu jednotlivě vkládat nově - tím pádem nechám komentáře u toho článku, u kterého byly původně. Takže nemusíte ty obrázky vůbec brát na zřetel, nechám to na Vás, jak kdo bude chtít se k tomu postavit. Nevím, jak to budu zvládat, bude to trvat delší dobu a budu Vás tím asi otravovat - tak se předem omlouvám. Sama si to pořádně nedovedu představit, až praxe ukáže.

Výstava fotografií Václava Petra

Minulý týden jsme byli "ve městě" - to říkáme, když jdeme z našeho okraje města na náměstí, kde jsou úřady a obchody atd. My bydlíme na úplném okraji města, máme to cca 5 minut do polí. Máme opravdu pěkné náměstí, mám pocit, že jsem někde četla, že je snad jedno z největších v republice.

Fotky pro Janyctu

Před nějakou dobou, když Janycta napsala v komentáři na mém blogu, že se jí líbí staré fotky z ateliérů, slíbila jsem jí, že sem nějaké dám. Trvalo to tedy hodně dlouho, ale podařilo se. Tak sem dávám několik fotek své maminky zamlada - měla kamarádku, která byla fotografka.