U rybníka Pyšel

Před týdnem se konala rodinná sešlost v krásné krajině u rybníka Pyšel u Budišova, nedaleko Třebíče. Je tam nádherná krajina, jen jsem litovala, že rybník byl po vypuštění a vody v něm bylo možná jen z jedné třetiny. Před dvěma roky byl plný a vypadal jinak. Přesto jsem udělala pár fotek, třeba někoho potěší pohled na vodu, labutě...

S Agginkou v zahradě

Dneska jsem měla štěstí - strávila jsem dvě hodiny s krásnou fenkou Agginkou na zahradě své přítelkyně. Potkaly jsme se náhodou, takže jsem opět neměla u sebe foťák a fotila jsem jenom mobilem - no a jak to dopadlo? Opět špatné fotky, ale opět jsem neodolala a fotky vložila. Agginka je úžasná.

Lído, tyhle fotky jsou hlavně pro tebe - máš úžasného čtyřnohého kamaráda............

Duha

Duha z mé ložnice - bohužel, objevila jsem ji až moc pozdě, než jsem si došla pro foťák, barevnost už hodně zeslábla, za pár vteřin byla pryč. Ale i tak je krásná. Ještě jsou mírně vidět její dva další pruhy, které byly vlevo.

Nemohla jsem vyfotit celou na jednu fotku kvůli vzdálenosti - okno vadilo a musela jsem jednat rychle, moc jsem nepřemýšlela, jaké fotky budou.

Chrti

Dnes jsem měla krásný zážitek. Potkala jsem velmi příjemnou paní s krásnou holčičkou a nádhernými psy - snad si pamatuji dobře - byli to polští chrti.

Byla jsem jimi tak uchvácená, že jsem si chvíli vůbec nevšimla, že má paní v perfektní taštičce ještě krysaříka.

Fotografování-pejsek-kos

Dnes jsem udělala osobní rekord - po tom šíleném zápalu plic jsem šla pěšky na delší procházku s vědomím, že když na začátku půjdu z kopce, zpátky musím jít nutně do kopce (jsem přece v Třebíči) a nejede tam žádný dopravní prostředek. Ale dokázala jsem to a při cestě do kopce jsem si ani nemusela sednout!

Chtěla jsem tentokrát jít na místo, kam jsem chodívala se synem, když byl malý, nesměl souvisle chodit - čekal na operaci srdce. Je to park u kolejí a on se vždycky strašně moc těšil na "vláček".

Vojta

Bytost, do které jsem hluboce a beznadějně zamilovaná.

Pokusila jsem se o pár snímků, v drtivé většině jsem nafotila odbíhajícího Vojtu, protože jakmile zjistil, že si chystám foťák, okamžitě se otočil ke mně zády. Je chytřejší než mnozí lidé...........

Brno - přehrada

Po prvé jsem byla u brněnské přehrady. Byla jsem nadšená. Jenom jsem špatně odhadla sílu zimy a oblékla jsem se málo, takže mně byla zima, kdykoliv jsme zašli do stínu. Ale nijak to nemohlo umenšit moje nadšení.

Potvrdilo se mně, že někdy mně foťák nezaostří, když si chci nějaký objekt přiblížit. Někdy ano, někdy ne. A vůbec přiblížení nezaostří, když točím video. Můj kamarád, se kterým jsem tam fotila, mně říkal, že jemu foťák ostří vždycky. Tak nevím, jestli je to závada nebo normál. Trochu mně to kazí radost z focení. Ale co nadělám. Na opravu foťáku bych stejně neměla peníze. Uvidím co bude dál.

Procházka

Tak jsem si dneska zase vyfotila nejkrásnějšího pejska, jakého znám - nejen hezkého, ale i velice chytrého.

Park

Při včerejší procházce do města - tak říkáme, když jdeme ze sídliště do středu města - na náměstí, jsem udělala pár fotek z parku, přes který jsem chodila dlouho do práce.

Tentokrát jsem si nastavila foťák na automat - a zase je to špatně. Asi budu dál riskovat, že nepřehodím správné nastavení, ale automatem už asi fotit nebudu.

U tohoto parku se mně stala nepříjemná příhoda. Přepadl mě tam nějaký kluk, když jsem šla brzy ráno - na šestou hodinu - do práce. Tak jsem se vylekala, že jsem klopýtla a přetrhala si vazivo na noze - zmodrala mně noha od kolene až po kotník. Mělo to jednu příjemnou stránku - přijel pro mě můj tehdejší vedoucí, úžasný muž..... vzal mě do náručí, odnesl do auta, pak zase v náručí z auta do nemocnice. Jinak těch několik týdnů, než se mně noha spravila, nestálo za nic.

Odpolední procházka ve sněhu

Dnes jsem se vydala na procházku a měla jsem štěstí. Potkala jsem paní se čtyřmi pejsky - ta paní pracuje v útulku pro psy a ty čtyři pejsky si vzala k sobě. Pak jsme potkaly ještě další lidi, kteří si vzali taky psa z útulku. Všichni pejsci dohromady dováděli, byla to zábavné a domluvila jsem se, že budu chodit do útulku a vodit některé pejsky na procházku, když vzít si nějakého domů mám zakázané. Těším se.

Venku byla mlha, docela silně mrholilo, přitom byly dva stupně pod nulou. Opět jsem si nastavila špatně foťák, jsem nepolepšitelná. Ale nějaké fotky sem přece jenom dám.

Tenhle pejsek byl úžasný, vůbec všichni ti pejsci se pořád smáli - bylo to jasně vidět. Přitom ten maličký, když přišel do útulku, měl roztříštěnou hlavičku..........

Nádherně rozesmátý pes......

A ještě jednou

U Kostelíčka

Včera jsem byla opět venku, opět jen kousíček od našeho domu. Šla jsem se podívat na kopec ke Kapli Povýšení sv. Kříže. Říká se tam "U Kostelíčku". Je odtud krásný výhled na Třebíč.

Podzimní procházka

Už asi třetí den u nás svítí sluníčko, konečně po tolika pošmourných dnech. Vzala jsem tedy po delší době foťák a šla na procházku. Vložím sem pár fotek na ukázku, jak to vypadá cca 10-15 minut od našeho domu.

Krása spadlých lupenů

Libušino údolí - cesta k vyhlídce

Židovská čtvrť - Třebíč

Strávila jsem krásnou polovinu dne a Jitkou, která mně slíbila hezké zážitky a taky překvapení. Měla pravdu. Nejdřív jsme se zúčastnili vyřazování (doufám, že používám správný výraz) žáků - maturantů gymnázia. Odehrávalo se to v Zadní synagoze v Židovské čtvrti našeho města. Prostředí je tam úžasné. Pokusila jsem se udělat pár fotek.

Citonice o Velikonocích

O Velikonocích jsme byli jeden den v Citonicích. Po dlouhé době. Teprve se to tam začíná všechno rozvíjet a pozorovat ten rodící se život je krásné.

Fotila jsem bonsaje, které jsou skutečně teprve "na začátku", ale zeť neustále záhony s nimi upravuje a vylepšuje, tak je budu průběžně zaznamenávat. Obdivuji ho, jak to zvládá při vší své vytíženosti. Ale právě bonsaje jsou jeho velká láska.

Denny hodně zestárnul od doby, co jsem ho neviděla. Zato kočička je rok stará a neustále všechny a všechno posťuruje a pořád si s něčím hraje, často sama se sebou.

Tak jsem udělala pár fotek. Vnuk mě taky názorně učil fotit makro a proti světlu. Tak snad už se i v tom budu moci zdokonalovat.

Nejdříve fotka beránka

Strom je úžasná příležitost pro kočky na šplhání - navíc je i krásný

Procházka s foťákem II

Tak aby Michal netrpěl kvůli těm mazancům, dávám sem pár fotek z další procházky.

Mám ráda kameny, vodu, les - stromy jako takové.

V naší krajině je spousta velkých kamenů, které tu prý zanechal ledovec, jak je sunul před sebou. Samozřejmě, opět si představuji, když si na některý z těch kamenů sáhnu, že se ho dotýkal před tolika tisíci léty ten ledovec.........

Tenhle kámen je jako živý. Promlouvá.

Jak by ne, když má takové krásné srdce!!

Začínám žít s fotoaparátem

Pořád se pokouším fotit. Pořád se zatím soustřeďuji na to, abych nepohnula s aparátem, když mačkám spoušť a abych ho udržela v rovině. Na světlo a další věci zatím pořád nestačím myslet. Připadá mně, že se to ani nikdy nenaučím. Ale nevzdávám se.

Upekla jsem dva mazance (s nasekanými oříšky - vynikající) a šla po zimě navštívit svoje topoly. Cestou jsem udělala pár obrázků.

Přemýšlení, fotografování a další......

Už delší dobu nechodím na blogy. Postupně jsem je třídila a třídila - stejně jsem si adresy všech dala do záložek a občas navštívila. Ale pak jsem přestala chodit i na ty vybrané, které jsem měla moc ráda.

Konečně

Konečně jsem mohla vyfotografovat svoje milované dva topoly.