úterý 15. prosince 2020

Jakub Szántó: Z Izrastiny s láskou

 

Dočetla jsem výše uvedenou knížku. Jsem nadšená – kdo by chtěl vědět objektivní, přesný, stručný – a navíc bezvadně napsaný – přehled od historie až po současnost z oblasti, tak zmítané událostmi a nepřesnými zprávami a subjektivními názory – ať si přečte tuto knížku.

I název je vtipný nápad – složenina dvou slov – Izrael – Palestina = Izrastina.

Knížka je doplněná fotografiemi lidí a událostí, o kterých autor v knížce píše.

Předmluvu napsala Petra Procházková – jak jinak – perfektně.

***

Chtěla bych zároveň napsat, že je to poslední článek, který na blog píši.

S velkým zklamáním jsem před nedávnem zjistila, že – z neznámých důvodů – zmizely všechny fotografie, které byly překopírované z mého předešlého blogu.

Dala jsem si velkou práci s úpravou článků z předešlého blogu – jak vidět, bylo to zbytečné.

Myslela jsem, že se budu moct dívat na fotky obrazů, které jsem pořídila v tolika galeriích - výstavách… Už to není možné, navíc jsem si uvědomila, že blog bez komentářů nemá smysl – a i kdybych nějaké komentáře měla, už bych neměla sílu odpovídat, polemizovat.

Byla chyba, že jsem v nadšení souhlasila s pokračováním v novém blogu a velmi se omlouvám svému báječnému mladému kamarádovi Vaškovi, který si dal tolik práce, aby mně založil tento nový blog a překopíroval všechny články z toho předešlého.

Bohužel, s přibývajícími dny se všechno mění víc, než jsem předpokládala.

Přeji všem případným návštěvníkům příjemné vánoční svátky a jen to nejlepší do nového roku.


 

3 komentáře:

  1. Zdravím Hančí, to mi je líto, že jsou takové technické problémy s některými obrazovými přílohami. Musí to mít nějaké vysvětlení, mě například hned napadla možnost závady na straně googlu, o kterém jsem včera, nebo před dvěma dny četl, že měl velký výpadek po celém světě, třeba to s tím opravdu souvisí a ještě se to vrátí. Ovšem s tím, že by obnovení, respektive zálohování blogu byla chyba, si tentokrát dovolím nesouhlasit. Vím, že to člověku na dobré náladě nepřidá a také vím, že nejde jen o tyto problémy, ale přesto budu doufat, že se Ti nálada a s ní související motivace k podobným věcem ještě změní. Věta "Nevíme, co bude zítra", mi často při různých příležitostech zněla spíš jako pesimistická, ale ona se dá chápat také úplně opačně. Snad Ti v tom knihy pomohou, i kdybys opravdu s blogem skončila.
    Pěkné Vánoce přeji, hodně zdraví a trochu štěstí do Nového roku - máme obrovskou šanci, že bude mnohem lepší, než ten letošní :-)

    P.S.: Ještě jednou děkuji za tip na Nihilistu na balkónu, kniha je výborná. Například poslední kapitolu "Impakt" musím dát přečíst kamarádovi, který pracuje na ministerstvu a přesně o tomhle pořád mluví.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak zase jednou pozdě.
    Chodívala jsem se na váš blog potěšit. Občas. Když na mne padla chandra z diskusí na jiných zákoutích netu. Brala jsem vás jako stálici, která přetrvává, která dodává útěšné obrázky a zprávy z výstav i jiných událostí.
    Našla jsem vás kdysi dávno na Geonově blogu. Z té historické epochy tamních diskusí si uchovávám ještě jeden objev, a tím je Wu-wej.
    https://blog.wuwej.net/
    Třeba vás potěší stejně jako mne. A třeba se tam potkáme.
    Přeju Vám hodně pohody a zdraví.
    P.S.
    U Geona byl můj nick tresen /u Wu-weje stále je/.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobý večer - čirou náhodou jsem po delší době otevřela blog - slíbila jsem napsat odkaz na jednu knížku své známé. - Píši pro oba komentující společně.
    Wu-weje si moc dobře pamatuji, před delší dobou jsme si napsali, že si oba vzájemně na sebe pamatujeme.Doufám, že se mu daří dobře - a stejně tak doufám, že i Vám se daří dobře. A moc děkuji za slova, která jste mně napsala. - Já jž určitě na blog psát nebudu. Bohužel, mně se daří čím dál hůře - s tím jsem počítala, moje nemoc jinak nemůže postupovat. Ale pořád bobujuji - na Whats Appu si píši s vnučkami, dostávám fotky - jen hůře snáším to, že se nemůžeme osobně setkat - kvůli mému těžkému onemocnění plic to v době covidu nejde. - a očkování je v nedohlednu. V prosinci mně bylo 78 let - takže jsem tady už hodně dlouho - usmívám se.
    Jirko - můj nejvěrnější blogový příteli - často na Tebe vzpomínám a děkuji Ti za korespondenci, kterou jsme spolu vedli - jsi báječný člověk, moc Ti držím palce na úplně všechno v životě.
    Moc Vás oba zdravím.

    OdpovědětVymazat

Co mě zajímá