V poslední době jsem četla velké množství zajímavých textů, úvah, názorů.
Např.:
V Respektu píše
Fareed Zakaria o násilí v Bibli a Koránu atd. -
zdeText francouzské spisovatelky
Marie Darrieussecq o karikaturách v časopise Charlie Hebdo -
zdeV Armádních novinách píše
RNDr. Václav Cílek text -.... porozumět arabskému světu, část 1. -
zdeV Echo24.cz píše
František Krincvaj Stručné dějiny islámu -
zdea další a další............
Dnes jsem četla také zajímavý rozhovor:
LN, příloha Orientace/Knihovna, 17/01/2015 - článek Demokracie se nachází v nevědomí
Rozhovor Josefa Brože (publicista) se spisovatelem Aminem Maaloufem (*1948), libanonský křesťan, žije v Paříži, hlásí se k osvícenství. Získal Goncourtovu cenu za román Taniosova skála.
"..........
LN: Zakládáte si na tom, na rozdíl od Samuela Huntingtona, že současná situace ve světě není ve slepé uličce kvůli "válce civilizací", ale daleko spíše z důvodů vzájemného "vyčerpání civilizací". Proč však redukujete tuto vyčerpanost na dva světy: na arabsko-muslimský a na Západ?
U vize Samuela Huntingtona nekritizuji ani tak diagnózu, kterou naopak pokládám za přesnou, ale závěry, jež on z toho vyvozuje. Když říká, že lidé reagují stále více na základě své náboženské příslušnosti, nemýlí se. Ale zdá se mi, že považuje tento návrat za přirozený, zatímco pro mne je to fenomén nedávný, patologický, spojený s vážnou "poruchou světa".
Je pravda, že se více opírám o srovnání těch dvou regionů, které jste jmenoval, než o regiony ostatní. Není tomu tak pouze proto, že k těmto dvěma regionům náležím, nýbrž i proto, že arabsko-muslimský svět je v současnosti hluboce nemocný a to nemoc je jedním ze symptomů krize, v níž se nachází celé lidstvo. Co se týče Západu, hraje již staletí vůdčí roli, je modelem a skutečnost, že již neví, jak této roli dostát, je jedním z hlavních aspektů oné "poruchy".