Myslela jsem, že už na blog
nebudu psát. Ale právě jsem dočetla knížku Deník tvrdohlavého
režiséra a znovu se mně potvrdil můj odhad člověka V. Marhoula
– Deník jsou jeho denní zápisky z natáčení Tobruku. Je mně
líto, že už jsem knížku přečetla, že nepokračuje...
Nedávno jsem viděla film Ženy v běhu. Docela jsem váhala, jestli se mám na něj vůbec podívat, protože naše poslední filmy mě většinou nijak moc nenadchly. Naštěstí jsem se nakonec podívala.
Michel Serrault 
Philippe Noiret
Už delší dobu nepoužívám moc počítač, opět se nepříjemně ozvala krční páteř, tak si jen každé ráno pročtu nejnovější zprávy hlavně z DeníkuN, který odebírám, popř. ještě z některých dalších novin a sdělovacích prostředků. Víc se teď dívám na filmy, kterých mám v počítači uloženo docela dost. A někdy se stane i ten zázrak, že objevím dobrý film i v TV.
Naposledy se mně to stalo u filmu „Hlava nebo orel“ – film jsem viděla už před mnoha roky, ale je pořád výborný. Zásluhu na tom má nejen režizér, kameraman a další tvůrci filmu, nejen dobrý scénář – ale hlavně – úžasní herci. Je to přímo herecký koncert – vlastně – je těžké psát „herecký“, když oni „nehrají“ – oni ty role „žijí“. A to je velký rozdíl. Jsou „dobří“ herci, kteří ale hrají v jakési pořád se opakující své šabloně – raději je nebudu jmenovat – jak zahraniční, tak naši.
