Na svém blogu jsem si přečetla už několik pochval. Lhala bych, kdybych říkala, že je mně to jedno. Není. Vůbec ne! Protože jsem něco takového absolutně nečekala, vzhledem k tomu, jaké mínění mám o svých schopnostech. Radost mám velkou, ale zároveň se dostávám do obtížné situace - tedy pro mě. Protože vím, že nejsem tak dobrá, abych dokázala psát články takové kvality, které by té výše zmíněné pochvale odpovídaly.
Když si přečtu většinu článků těch lidí, ke kterým ráda chodím, tak jasně vidím, že nejsem schopná sesmolit vůbec jim rovné rozebrání jakéhokoliv tématu. Mnohdy ani nejsem schopná k nim napsat komentář, natož něco takového napsat sama. No a teď cítím jakousi odpovědnost k těm, kterým se něco na mém blogu líbilo, abych je úplně nezklamala nějakým prázdným povídáním. Ach jo. Pochvala je hezká, ale co pak.
Taky bych, díky Ghostovi, měla napsat deset skladeb, které mám ráda. No, to je stejně těžké. Jednak jsem proti Vám všem na blogu už moc stará, takže novou hudbu asi moc neznám, jednak absolutně nedokážu vybrat deset skladeb. Já sice nemám vůbec hudební sluch, ale bez hudby bych nemohla existovat (asi tak, jako bez knížek). Pamatuji si přesně, když jsem byla poprvé jako úplně malá na koncertu venku v parku - v Jaroměřicích n.Rok. - tam je dlouholetá tradice hudebních slavností, i když jejich obsah a způsob se v průběhu let měnily. Takže první představení byla opereta Perly paní Serafinky tuším že od Pískáčka. Strašně se mně to líbilo, i to, že se to konalo v parku. Pak jsem začala chodit s rodiči na komorní koncerty. Na to mám úplně ty nejkrásnější vzpomínky. Ty probíhaly téměř v rodinném prostředí - Sál předků v zámku není až tak velký, takže lidí se tam zase tak moc nevejde. Ale akustika je vynikající. Jan Adam Questenberk (1678 - 1752) byl milovník hudby a všechno tomu podřídil. (Jeho dvorní skladatel František Václav Míča, je autorem vůbec první české opery O založení města Jaroměřic.) Jezdil tam pravidelně náš vynikající flétnista pan profesor V. Žilka, který s sebou vždycky přivezl některého svého význačného kolegu (např. p.Hakena atp.) a některého herce, který v průběhu koncertu recitoval verše. Jeden večer byl např. věnován jak v hudbě, tak v poezii italské renesanci, další třeba vzniku flétny atp. Světla zhasla, svítily jen svíčky - byla to neopakovatelná atmosféra, kterou už jsem nikdy nikde nezažila. (Mám pocit, že už jsem o tom tady někde psala - ale ta moje paměť!)
Takže na první místo bych určitě umístila skladbu, kterou si skutečně hraji, když se cítím moc špatně, je to
1. Henryk Górecki: Symphonie č. 3
2. J. Garbarek - směs
3. A. Gilberto - směs
4. Písně otce vod - 3 desky - z toho možná na 1. místě Rosas: Over the waves
5. Edith Piaf - asi všechno
6. Ch. Aznavour - všechno, co znám
7. Janis Joplin - všechno - z toho možná na 1. místě: J.Ragovov-B.Berns: Cry Baby
8. Leonard Cohen - všechno, co znám (taky, když je mi bídně na duši)
9. čínská opera, čínská lidová hudba - obojí mám nádhernou směs
10. Wyclef Jean - Preacher´s son - to poslouchám v poslední době docela často (nevím, jestli to píši správně-omlouvám se, mám to v PC)
No ano, nenapsala jsem skladby, ale interprety většinou a ne jednu skladbu, ale je jako celek. Nemohu jinak. Vypadám asi úplně pitomě, ale nedokáži to jinak určit. Omlouvám se. Je tolik skladeb, které si pořád hraji, nedá se to určit.
Mám ráda našeho Janotu např., Nohavicu, Kryla, Pavlicu...Zuzanu Navarovou, Tara fuki (píši to správně ?), strašně moc se mně líbí Eva Olmerová....
No, tak jsem opět neobstála, ale to nevadí. Těžko se rozhoduji. Nikdy bych nemohla vykonávat žádnou vedoucí funkci, to by byla katastrofa. Rozhoduji se pomalu a vždycky se navíc rozhodnu špatně - už jsem o tom asi na blogu někde psala.
Přeji všem hezký weekend.
Jsem úplně hloupá, ale až teď mně došlo, že mám napsat další jména, u kterých bych ráda znala jejich oblíbené písně, abych tak předala štafetu. Tak namátkou píši ta, která jsem nenašla u Ghosta: Janycta, Radka, Rulisa, Pačucha, Wuwej, Jirka, Jana, Bahanka.... pokud se budete chtít zapojit, samozřejmě. Dík.
Žádné komentáře:
Okomentovat