Každý rok dávám nějaký obraz do aukce, výtěžek jde na stacionář pro mentálně postižené děti u nás ve městě. Shodou okolností bydlíme přímo naproti stacionáři.
I letos jsem donesla do rámařství obrázek, i když tentokrát malý, nazvala jsem ho Snění. Vždycky jsem dávala velké obrazy, ale letos jsem žádný vhodný nenašla. I s tímto obrázkem jsem se nemohla jaksi rozloučit (nemluvím o kvalitě, ale o vnitřním vztahu k němu), ale pak jsem ho přece jenom odnesla do rámařství. Nemohla jsem vůbec vybrat vhodný rámeček, žádný výběr zde není. Domluvila jsem se, že se přijdu po týdnu podívat, jak to dopadlo, protože jsem z výsledku měla docela obavy. Jenomže, když jsem zarámovaný obrázek uviděla, tak mně bylo jasné, že ho prostě pryč nedám. Jsem asi hrozný sobec, ale zkrátka jsem nemohla. Takže jsem zaplatila strašných 350,- Kč za rám a honem donesla další obrázek (nazvala jsem ho "Neřešitelné problémy"), abych na aukci něco dala. Necítím se zrovna kvůli tomu moc dobře, ale na druhé straně - obrázek mám pořád na očích a jsem ráda, že ho mohu vidět. Nejraději bych nedala pryč ani jeden svůj obraz, vždycky je to pro mě hrozně moc těžké. Teď mě taky hodně mrzí, že jsem prodala to Zoufalství. Tisíckrát raději bych ho měla doma. A to jsem peníze za něj dala do pitomého okna!! Kdybych si alespoň za to mohla koupit barvy a pořádné štafle - ty jsou můj dlouholetý sen. Nebo bych si strašně přála foťák, abych si mohla obrazy fotografovat sama. To je už úplně nesplnitelné přání, protože nemohu vydat ani stovky, natož tisíce. Strašně moc jsem si přála koupit knížku od Hassana Bajeva: Přísaha - Chirurg pod palbou (jsou to zážitky chirurga v Čečensku), ale stojí 300,- Kč, takže nic pro mě. O knížce od Josefa Forbelského: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století - to už vůbec nemluvím. Ta stojí 600,- Kč. Nad oběma knížkami mě bolí srdce, je lépe nevědět, že vychází. Ale to neplánované rámování udělalo čáru přes rozpočet na delší dobu. Na vysvětlenou - ta společnost, která aukci pořádá, rámování platí sama, dodávají se jenom obrazy.
Tak sem vkládám jednak ten obrázek Snění, pak obrázek Neřešitelné problémy a dále na ukázku, jak jsem nezvládala akvarel (v r. 1971-74), oproti Radčinu tatínkovi (jeho krajinka je moc krásná) nebo Lence z Lulea (její akvarely mně provokují hodně fantazii) a pak ještě na pobavení hlavu štiky (rovněž z té doby) - ta je zase pastelem, který rovněž moc neovládám a ještě dva monotypy - tuto techniku jsem měla moc ráda, ale už ji vůbec nedělám.
Snění, olej na plátně, 40x30, 2005
Neřešitelné problémy, olej na plátně, 24x30, 2005
Ananas, akvarel, 1971-74
Ovoce a česnek, akvarel, 1971-74
Houba, akvarel, 1971-74
Štika, pastel, 1971-74
Prababička I, monotyp, 1971-74
Prababička II, monotyp, 1971-74
Žádné komentáře:
Okomentovat