Nedá mně to, abych se s Vámi nepodělila o pár zajímavostí. Knížku už budu mít dočtenou - těch 600 stran je děs - ale mrzí mě, že už knížka končí.
Nejdříve opíši způsob, jakým také mohla probíhat kapitulace:
str. 328-329
......Když švédské jednotky došly k Landskroně, nalezly i toto město liduprázdné. Pouze hrad, položený severně od města, byl bráněn. Hornovo vojsko zahájilo obléhání............. Posádka hradu odmítla dále bojovat a 7. dubna se vzdala. Kapitulace proběhla kavalírsky, jak bylo u šlechticů zvykem, když na to měli čas a chuť. Dánský velitel Henrik Huitfeld a jeho důstojníci zdvořile s Hornem poobědvali, drancování bylo přísně zakázáno, a když se přesto ukázalo, že nějaké Huitfeldovy věci přece jen, no ano, nějak zmizely, byly okamžitě nalezeny a odevzdány majiteli. Nakonec byla posádka - dva důstojníci a dvacet šest mužů - se švédským doprovodem odvezena do Malmö obsazeného dánskými jednotkami a na cestu jim byly zapůjčeny vozy a koně k přepravě zavazadel a nemocných.....
Bylo dohodnuto mírové setkání mezi Švédskem a Dánskem......pobavil mě popis vybavení místnosti:
str. 364
.....Nejprostornější místností byl pokoj na faře, a proto se zde ubytoval kancléř Oxenstierna. Na stropě a po stěnách byly rozvěšeny závěsy, v rohu místnosti postavena kancléřova ohromná postel s taftovým baldachýnem, doprostřed byl umístěn velký stůl a několik lenošek se sametovým potahem. S ložnicí sousedila jídelna, vyzdobená červenými závěsy a zlatem protkávaným ubrusem, nad stolem byla zavěšena nebesa, která stejně jako všeobecně rozšířená nebesa nad lůžky sloužila především jako ochrana proti štěnicím a jinému hmyzu, který padal ze stropu.......
Další ukázka se týká rasismu (v kapitole se také, mimo jiné, popisují různé způsoby osídlování Ameriky - Angličany, Holanďany, Švédy........ u každého to probíhalo jinak):
str. 499
................že evropská představa podřadného divocha, určeného k zatracení, v té době ještě v evropském vnímání jiných kultur nepřevládala. Rasismus byl neznámý, objevil se až v devatenáctém století. Evropané sedmnáctého století byli spíše zvědaví a mnohdy při setkání s cizími kulturami nadšení, a pokud některý lid pokládali za horší, nevycházelo to z představ o rasové hierarchii. Jednou z nejdůležitějších zábran rasového pojetí lidstva byla křesťanská teorie monogeneze, podle níž všichni pocházejí od stejných prarodičů, Adama a Evy. Teprve když tento biblický obraz pod vlivem moderní vědy padl, začal se rozvíjet rasismus.......
A poslední ukázka je o Osmanské říši - jak se nevyplácí "spát na vavřínech":
str. 544
........Jako každá společnost, která dosáhne větších úspěchů, stala se i tato říše silně konzervativní. Mnozí se obdivně ohlíželi na řady vítězství, která se šestnáctým stoletím táhla jako perlový náhrdelník, a nikdo se nestaral o cestu vpřed - byla jen cesta zpátky, tedy k zachování starých pořádků. Doufali, že se změnám ubrání, když se jim odmítnou přizpůsobit. Nebo si je prostě vůbec nepřipustí. Nadále na svou říši pohlíželi jako na nejsilnější, zmínka o čemkoliv jiném se rovnala zradě. V polovině sedmnáctého století už byl posun k uzavřenosti a zkostnatělosti patrný. Prostě nedbali na vědecké, ekonomické nebo organizační novoty v západní Evropě. Zatímco lidé na Západě byli na mocnou islámskou civilizaci zvědaví, psali cestopisy, překládali díla z arabštiny a studovali je na univerzitách, vládci na Východě dávali tradičně na odiv okázalý nezájem. Před rokem 1650 byla přeložena z křesťanských a latinských děl pouhá hrstka. Tuhle lhostejnost je snadné pochopit - po dlouhá staletí byl muslimský svět křesťanskému nadřazen v kultuře i vědě. V šestnáctém století, kdy evropská kultura islámskou dohnala, zastínila velká vítězství osmanského impéria všechny ostatní oblasti, kde Turci utržili porážku. Mezi Východem a Západem začínala vznikat nerovnováha ve vědě i v technologiích, a to bylo něco nového.............Politické rozkoly a hospodářské neúspěchy, které nadto osmanskou říši stihly, vedly k rychlému vzestupu ortodoxních islámských skupin.....ty kolem sebe úzkoprse šířily ideologický dogmatismus a netolerantnost, odsuzovaly všechny novoty, odmítaly reformy a vůbec ztěžovaly sultánovi možnost najít nová řešení starých problémů.
Žádné komentáře:
Okomentovat