Hančí blog: Pár výpisků k zamyšlení

Než asi na týden odpojím počítač, napíši sem pár výpisků k zamyšlení. Podnět k tomu mně dal článek u Haaska. Celý život si dělám zajímavé výpisky a poznámky z knížek, které čtu. Bohužel, u některých nemám poznamenáno, z které knížky a od kterého autora to pochází. Ale myslím si, že to ani tak moc nevadí.

Carlos Castaneda:

.......Sebedůležitost je náš největší nepřítel. To, co nás oslabuje, je pocit uraženosti ze skutků a přečinů našich bližních. Naše sebedůležitost od nás vyžaduje, abychom většinu života strávili někým uraženi.......

.......Tahle ulice vede jako každá jiná do věčnosti. Jediné, co musíš učinit, je projít tudy v naprostém tichu, nic víc........

......Problém tkví v naší váhavosti přijmout představu, že poznání může existovat beze slov, která by je vysvětlovala. (...) Lze znát beze slov a dokonce i bez myšlení... Poznání a jazyk jsou oddělené....Ducha lze pouze prožít.......

(Když se po Castanedovi hnal jaguár, zeptal se ho don Chuan, jestli se tím výpadem cítil uražený.) Ujišťoval jsem ho, že je absurdní, abych se cítil uražený. A on mi opáčil, že bych měl mít stejné pocity i z výpadů svých bližních. Mám prý se chránit nebo jim ustoupit z cesty, ale necítit se přitom morálně ublížený.....

V.M. Dostojevskij: Zločin a trest

..... mnohé je v moci člověka, a člověk po tom všem ani nenatáhne ruku jen a jen ze zbabělosti.... to už je prostě axióma.... Čeho se lidé nejvíc bojí? Zajímavá věc - nového kroku, nového vlastního slova, toho se bojí ze všeho nejvíce....

Hovory s T.G.M.

přibližně: .....člověk se má snažit - pokud je toho schopen - pro sebe udělat všechno sám, protože "neexistuje pouze žebrota podomní, ale i mravní".

R. Wright: Víc než nic

...... právě dnes hrajeme vůbec nejvyšší hru, jaká se kdy odehrála. Vítězství bude do značné míry záviset na pokračujícím morálním růstu. Jinými slovy, můžeme vyhrát, pokud nebudeme chtít, aby ostatní národy prohrály. ..... (str. 349)

E.M. Remarque - toto je pravděpodobně z některé z jeho knížek (v mládí jsem si je všechny koupila a přečetla)

...... Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě......

A toto nevím, z čeho jsem si vypsala:

.....ale v lidské lásce není nikdy vítězství: můžeme dosáhnout několika menších taktických úspěchů, než nás s konečnou platností porazí smrt či lhostejnost....

Tak to je pro dnešek vše, všechny zdravím a přeji co nejhezčí dny. Asi na týden - doufám, že ne déle - odpojím PC. Pak se snad opět ozvu a popíši, jak vše probíhalo.

Ještě přidávám pár obrázků pro potěšení, pokud se někomu budou líbit.

Orchidej, 1983-86, kresba tužkou na papíře