Už dřív jsem chtěla Rulise ukázat tuhletu fotku, ale pak jsem na to nějak zapomněla. Až teď, když jsem u ní na blogu viděla ty krásné fotky porodu hříbátka, jsem znovu fotku našla a předkládám jí ji k zasmání. Smát se mohou i všichni ostatní, kdo mají zájem.
Na fotce je vidět, jak obrovský strach jsem měla. Je to z doby, kdy jsem chodila do kreslení k p. Kremláčkovi (bylo mně cca 28-29 let) a do naší skupiny chodil také mladý muž, který miloval koně, staral se o ně, rád na nich jezdil atd. Také je neustále maloval a musím říct, že moc krásně. Byl to člověk docela všestranně nadaný, moc příjemný a hodný. Jednou pozval mě i s rodinou, že se máme přijít na koníčky podívat, že prý mohu nechat projet na jednom hodném koni dceru. No, když jsme tam přišli, tak dcera ani náhodou jet nechtěla a manžel jakbysmet, tak aby ostuda nebyla příliš velká, rozhodla jsem se to zkusit já - v té době jsem ještě byla ochotná zkusit ledacos, byla jsem docela odvážná. Jenže když jsem si sedla na koně, tak to byla hrůza - byl strašně vysoký a opravdu jsem se dost bála. Ten spolužák z kreslení se neprojevil jako moc hodný, protože toho koně neustále pobízel, aby se rozběhl. Všichni - vyjma mě - z toho všeho měli ohromnou legraci. Naštěstí kůň byl zvyklý na pobídnutí nohou a to jsem já, samozřejmě, neudělala. Takže žádný šílený cval se nekonal. No - mám ale zážitek na celý život - navíc i s fotografií.
Žádné komentáře:
Okomentovat