Měla jsem dva krásné zážitky, tak se s vámi o ně musím podělit.
V sobotu jsme měli sraz absolventů gymnázia - scházíme se už po několikáté každý rok, protože už hodně spolužáků zemřelo. Domluvili jsme se tedy, že kdo bude mít možnost, přijede každý rok. Je to ohromné. Sejdeme se pokaždé v dost velkém počtu a báječně se bavíme. Už dávno jsme si řekli, že se nikdy nebudeme na setkání bavit o politice, musím říct, že to bezvadně funguje, nikdy se nikdo nepohádal. Jeden spolužák a jedna spolužačka jsou přirození "baviči" - bez nich by to asi nebylo ono - jenže oni naštěstí ještě nikdy nechyběli. Takže letos, stejně jako vloni a předcházející roky, mně bylo úplně špatně od smíchu - a to nemůžu vůbec nic pít ani jíst (kvůli té mé slinivce), jako obvykle jsem popíjela převařenou vodu. Vůbec mně to nevadilo, bavila jsem se ohromně.
Dokonce ti místní říkali, že ze zbylých dvou tříd nám tato setkání hodně závidí a chtěli už dřív společná setkání s námi. Ale to jsme všichni zamítli, už by to nebylo ono.
Takže už se zase těším na příští rok.
********
Druhý krásný zážitek jsem měla v úterý - mám opravdu výjimečně hodného vnuka - pozval mě do divadla. Jeli jsme jen my dva. Spočítala jsem si, že jsem v Brně v divadle - a v divadle vůbec - nebyla 35 let. (U nás jsme před revolucí byli asi pětkrát na satirickém představení bratří Justů - což bylo naprosto vynikající, nedá se to vůbec s ničím srovnat - ale to nebylo zkrátka pravé divadlo). Takže pro mě to byl zážitek absolutní - pořád jsem si připadala jako ve snu - že se musím každou chvilku probudit a realita bude jiná. - Neprobudila jsem se - byla jsem zkrátka skutečně v divadle, s vnukem, který je pozorný, ohleduplný....... (Kdysi jsme chodívali pravidelně jednou za měsíc do Brna do divadla a spojili jsme to vždycky ještě s večeří v Plzeňce - mám na to krásné vzpomínky. Mimo to jsme chodili ještě pravidelně do divadla a na koncerty v našem městě - po mém onemocnění jsme už nikam nechodili, scházelo mně to celé roky opravdu hodně.)
Nejdříve jsem chtěla jít na nějakou operu, nejraději Verdiho - na cokoliv od něho - nebo taky na balet - ale vnuk mně nakonec přesvědčil, abychom šli na muzikál Čarodějky z Eastwicku - tedy, já jsem dopředu nevěděla, že je to muzikál, to jsem zjistila až tam. Docela mě zajímalo, jak mohli převést na divadelní scénu ty nejrůznější triky, které znám z filmu. Myslím si, že se jim to hodně podařilo, hudba vystihovala komičnost, slovo bylo vtipné, zpěváci zpívali dobře - jednu z hlavních rolí zpívala I. Blanarovičová - velmi dobře. Choreografie byla rovněž povedená. Nechyběly ani ty triky - vznášení se hlavních představitelek poměrně ve velké výšce, na jevišti docela velký bazén, zboření domu atd. Musím říct, že jsem se skutečně dobře bavila, podtrženo to bylo ještě tou vnukovou přítomností, jeho ohromnou povahou..... Navíc je tam velmi příjemné prostředí, pohodlná křesla - zkrátka, byl to opravdu krásný večer, který pro mně bude velkou pomocí, až zase přijdou krušné chvíle.
Žádné komentáře:
Okomentovat