Strávila jsem tři příjemné dny - kde jinde, než opět v Citonicích. Sešli jsme se tam, tak jako vloni, s mojí sestrou, jejím manželem a jejich vnučkou Nikolkou.
Tentokrát jsme se koupali hlavně v zatopeném lomu. Musím říct, že tak nádherné koupání jsem - mimo koupání v moři - ještě nezažila. Voda byla mimořádně teplá, dalo se plavat několik set metrů, hloubka prý je tam nejméně 30 m, voda naprosto čistá - je vidět hluboko - člověku připadá, že je u břehu kámen těsně pod hladinou, ale zatím na něj vůbec nedosáhne. Bohužel, nemám odtud fotky, mám je ale slíbené, jestli je skutečně dostanu, ještě je sem dodatečně vložím.
Taky jsem spala venku - sice jen na dvoře, ale stejně to pro mě byl zážitek. V noci za mnou přišel Denny - jenže já jsem se lekla (nejsem zvyklá, že by za mnou chodil spát pes) a v rozespalosti jsem ho vyhnala - když jsem ho pak volala zpátky, tvářil se uraženě a už nepřišel. Ale pak jsme se zase udobřili.
Nikolce je dvanáct let, takže s ní hrajeme různé hry, nejvíc se házejí šipky. Zeť s vnukem letos na nás připravili vystoupení, abychom - kvůli smíchu - nebyly schopné házet. Skvěle se jim to podařilo, kvůli smíchu jsem většinou nebyla moc schopná pohybu.
Aleš začal házet v ochranné přilbě - samozřejmě, vše s kamenně vážnou tváří. Nedávám sem všechny fotky, jednak by jich bylo moc, jednak to asi bylo zábavné hlavně pro nás. Ale na ukázku sem pár fotek dám.
Toto je Nikolka - vnučka mé sestry - s Dennym, který ji hrozně moc miluje (vzadu je nainstalovaný strom - šplhadlo pro dva kocourky).
Aleš v ochranné přilbě - se sklopeným hledím a pak se zdviženým hledím.
Zeť se perfektně trefuje (hlavně levou rukou - ale umí házet oběma rukama) - porazit se ho někdy daří jenom Aleškovi
Zeť hází se zavázanýma očima - přesto tuto hru vyhrál
Asi dvě hodiny si oba připravovali tyto převleky -
a dále připravovali přistání mimozemšťana (starý obrovský medvěd) - má červeně svítící prst - jako měl E.T. - na nohou světélkující přistávací zařízení - a vzadu měl připevněný reproduktor, z kterého se ozývaly zvuky jako při přistání. Skutečně se při tomto házet šipkami nedalo.
Aleš - jako kosmonaut před startem
Alešova kreace
Můj pokus - vedla jsem o 200 bodů - pak jsem skončila na tom, že jsem nedokázala hodit osmičku
****************
V pondělí jsme byli na bowlingu. Znala jsem to jenom z filmů - hlavně z filmu Jsem nesmělý, ale léčím se - s Pierem Richardem. Takže jsem ve skutečnosti viděla vše poprvé. Největší strach jsem měla, aby mě koule nestrhla na dráhu - nevím, jestli je to možné, viděla jsem to jenom ve filmu, takže nevím, jestli to byl jenom vtip nebo jestli se to může stát. - No - nestalo se mně to. Házela jsem dvě hodiny s koulí 8 liber. Ke konci jsem už rukou moc mlet nemohla (nejhorší to ovšem bylo druhý a třetí den poté - ruka a noha - děs a hrůza.)
Aleš chodí na bowling už několik let - je natrénovaný a hází skoro pořád tak, že shodí na první zásah všechny kuželky (neznám správné výrazy). Zeť hrává kuželky, takže to pro něho rovněž nebyl problém.
V prvním kole jsem měla 71 bodů - byla jsem na druhém místě - škoda, že jsme neskončili.
V druhém kole jsem zkoušela různě těžké koule a různě házet - dopadla jsem bídně- jen 46 bodů.
Ve třetím a čtvrtém to bylo nepatrně lepší - po 59 bodech, takže celkem jsem měla 235 bodů.
Prý házím s profesionální falší (nevím o tom, ani co to je, jinak to neumím) - ale dávám kouli malou rychlost - takže se pak netrefím, kam chci a kam mířím. Neumím se rozběhnout - házím z místa. - No, musím říct, že to byla velká legrace, bavilo mě to. Já jsem měla průměr 58, vnuk skoro 200 (nepamatuji se přesně) a zeť 100. - Ale stejně, byla jsem hrdá, že na první setkání se s bowlingem jsem měla alespoň tolik bodů - myslela jsem totiž, že se netrefím ani jednou - a já jsem dokázala jednou napoprvé shodit všechny kuželky, napodruhé ještě dvakrát a pětkrát napoprvé 9 - jestli si dobře pamatuji.
***************
Všechno by bylo krásné, kdybych si hloupou dietní chybou nepokazila znovu slinivku - takže od pondělka jím opět jenom rozmixované rohlíky v hořkém čaji a je mi moc bídně. Potrvá to několik týdnů, než se mi to snad zase trochu zlepší. Za hloupost se holt platí.
Žádné komentáře:
Okomentovat