Jeden svět

Většinou, když se na něco moc těším, nevyjde to. Ale podařilo se.

Možná má někdo pocit, že blogy jsou svět, kde platí jiná pravidla, než … kde ? Ve skutečném světě ? Na druhém konci drátu sedí u monitoru živý člověk a ať dělá co dělá, stále je to on, i když si zrovna říká třeba KyberBatman. Když ubližuje, tak ubližuje, když lže tak lže.

Když je někdo dobrý a opravdový na blogu, je prostě opravdový a dobrý. Není těžké to poznat. Nejsou dva světy.

Tak jsem se vůbec nebála, když jsme se rozhodly s kyber Aninou, vidět se blíž než přes sklo monitoru.

 

Byl to pěkný víkend.

S Aninou se nám zdálo, že se známe už hodně let a setkání uběhlo jako blesk. Oběma se nám stýská. Ona je nejen krásná žena, ale je také vtipná, výborný společník. Hodně jsme se nasmály. Probraly jsme "úplně všechno" - mimo hlubokých filozofických úvah jsme vedly hlavně rovněž hluboké promluvy o mužích - jak jinak taky. Takže - i přesto, že jsem se živila jenom rohlíky a vodou - výborně jsem se bavila. Jen něco mně bylo líto - že si s ní nemohu dát skleničku vína. To by bylo ještě zajímavější.

Do karlínské kavárny za námi na chvíli zaskočil i Pařez. V kavárně hráli sice velice pitomou hudbu a jak jinak, než nahlas, nám to ale radost nezkazilo. Je jeden svět.

********************************

Nedá mi to, musím sem napsat příhodu - dobře mě ilustruje.

Protože jsem se tolik těšila na ten výlet, snad desetkrát jsem si prohlídla lístky na autobus, dobu odjezdu, číslo stanoviště, odkud jede autobus atd. Na autobusové nádraží jsem jela místní dopravou. Ta odjížděla od mého bytu v 5:20. Autobus do Prahy mně pak jel v 6:10. Čekala jsem ještě dost dlouho v čekárně autobusového nádraží. Nějak - nevím jak - jsem si zafixovala, že mně i autobus do Prahy jede v 6:20. Přesně v 6:08 jsem se podívala ještě jednou na lístek na dobu odjezdu. V tu ránu jsem ztuhla - vyběhla jsem k autobusu, nastoupila dovnitř a on odstartoval. Šlo o setiny vteřiny. Musím říct, že jsem se úplně rozklepala. - To je tak, když člověk sto let nikam nejede - pak ze samého těšení udělá takovouhle věc. - No - ale všechno dopadlo dobře, já se těším, že se znovu setkáme a taky, že Anina přijede k nám.

Nikdy bych dříve nevěřila, že je možné na internetu - na blogu - poznat tak báječného člověka. Přála bych to i ostatním, aby měli takové štěstí, jako jsem měla já.