Svědomí, 2005, olej na sololitu, 45,5x63 cm
Oba obrazy již byly uvedeny dříve na adrese:
http://hanci.blog.cz/0606/nastesti-jeste-i-krasny-zazitek#komentare
***************************
Opět přidám něco z knížky, která se mně moc líbí. Je od korejského buddhistického mnicha Han Long-una (1879-1944), výbor z meditativní poezie - Tvoje mlčení.
Předmluva autora:
Nejenom Ty jsi láska; láska je vše, co zbožňujeme. Jsou-li všechny živoucí bytosti láskou Buddhy, pak filosofie je láskou Kanta. A je-li milým růže jarní déšť, pak milou Mazziniho je Itálie. Milovaná bytost - to znamená nejen to, že já miluji, ale i to, že jsem milován.
A je-li milostný cit svoboda, i ten, koho milujeme, je svobodný. Ale nejste vy všichni tak trochu otroky té svobody, jejíž jméno tak pěkně zní? I ty máš milého, i ty máš milou? Věz, že nic jiného než tvůj stín to není.
Když píšu tyto básně, myslím na jehňata, která na zšeřelé planině ztratila cestu nazpět a bloudí.
Loučení je tvorbou krásy
Loučení je tvorbou krásy.
Krása loučení není ani v nehmotném zlatě jitra,
ani v hladkém černém hedvábí noci, ani ve věčném
životě, jenž neumírá, ani v modré květině
nebe, jež nevadne.
Lásko, nebýt loučení, nemohl bych umřít
v slzách a znovu se narodit v úsměvu. Ach, loučení.
Krása je tvorbou loučení.
Krása loučení není ani v nehmotném zlatě jitra,
ani v hladkém černém hedvábí noci, ani ve věčném
životě, jenž neumírá, ani v modré květině
nebe, jež nevadne.
Lásko, nebýt loučení, nemohl bych umřít
v slzách a znovu se narodit v úsměvu. Ach, loučení.
Krása je tvorbou loučení.
Moje cesta
Na tomto světě je mnoho cest.
V horách kamenité stezky. Na moři brázdy
lodí. V nebi dráhy měsíce a hvězd.
Na břehu řek rybáři zanechají své stopy
v písku. V polích ženy pošlapou voňavou trávu,
když trhají zeleninu.
Zlý utíká po cestě hříchu.
Spravedlivý šlape po ostří nože.
Slunce, které zapadá za hory, šlape po rudé záři.
Čistá rosa jarního rána se klouže po hlavičkách
květů.
Ale já mám na tomto světě na vybranou pouze
cesty dvě.
První mne vede do Tvého objetí.
A pokud ne, po té druhé dojdu do objetí smrti.
Jestliže bych totiž nemohla spočinout ve Tvém
objetí, všechny ostatní cesty než cesta smrti by
byly pro mne strmější a bolestnější.
Ach, kdo přede mnou otevřel tyto cesty?
Ach, kdo jiný než Ty to mohl být?
Ale pokud jsi to byl Ty, proč jsi otevřel i tu
druhou cestu, cestu smrti?
Osamělá noc
Ani měsíc na nebi, ani vítr nad zemí.
Lidé jsou tiše, duše má je prázdná.
Je snad vesmír smrt
a lidský život spánek?
Zlatá nit myšlenek na Tebe, jež byla přivázána
jedním koncem k mému očnímu víčku a druhým
k malé hvězdě, se vznese a mizí,
Dokonce i královna iluzí, jež v jedné ruce držela
zlatý meč a druhou trhala rajskou květinu, někam
ukryla svůj stín.
Ach, kdo mohl vědět, že zlatá nit myšlenek
na Tebe a královna iluzí se vezmou za ruce
a v slzách ukončí své životy?
Je snad vesmír smrt
a lidský život slza?
A jestli ano,
je pak smrt láska?
Na tomto světě je mnoho cest.
V horách kamenité stezky. Na moři brázdy
lodí. V nebi dráhy měsíce a hvězd.
Na břehu řek rybáři zanechají své stopy
v písku. V polích ženy pošlapou voňavou trávu,
když trhají zeleninu.
Zlý utíká po cestě hříchu.
Spravedlivý šlape po ostří nože.
Slunce, které zapadá za hory, šlape po rudé záři.
Čistá rosa jarního rána se klouže po hlavičkách
květů.
Ale já mám na tomto světě na vybranou pouze
cesty dvě.
První mne vede do Tvého objetí.
A pokud ne, po té druhé dojdu do objetí smrti.
Jestliže bych totiž nemohla spočinout ve Tvém
objetí, všechny ostatní cesty než cesta smrti by
byly pro mne strmější a bolestnější.
Ach, kdo přede mnou otevřel tyto cesty?
Ach, kdo jiný než Ty to mohl být?
Ale pokud jsi to byl Ty, proč jsi otevřel i tu
druhou cestu, cestu smrti?
Osamělá noc
Ani měsíc na nebi, ani vítr nad zemí.
Lidé jsou tiše, duše má je prázdná.
Je snad vesmír smrt
a lidský život spánek?
Zlatá nit myšlenek na Tebe, jež byla přivázána
jedním koncem k mému očnímu víčku a druhým
k malé hvězdě, se vznese a mizí,
Dokonce i královna iluzí, jež v jedné ruce držela
zlatý meč a druhou trhala rajskou květinu, někam
ukryla svůj stín.
Ach, kdo mohl vědět, že zlatá nit myšlenek
na Tebe a královna iluzí se vezmou za ruce
a v slzách ukončí své životy?
Je snad vesmír smrt
a lidský život slza?
A jestli ano,
je pak smrt láska?
Je-li to sen
Jsou-li pouta lásky pouhý sen,
pak také vysvobození
není víc než sen.
Jsou-li úsměv, slzy pouhý sen,
pak také nedbání světa
není víc než sen.
A je-li zákon vesmíru pouhý sen,
pak ve snu lásky dosáhneme
věčnosti.
pak také vysvobození
není víc než sen.
Jsou-li úsměv, slzy pouhý sen,
pak také nedbání světa
není víc než sen.
A je-li zákon vesmíru pouhý sen,
pak ve snu lásky dosáhneme
věčnosti.
**************************
Musím končit, protože bych postupně asi opsala celou knížku.
Dala jsem si opravdu záležet na úpravě, odsazené věty tam, kde mají být odsazené atd - po uložení a zveřejnění z úpravy nezbylo nic. Bohužel, děje se mně to tak pokaždé, nevím si s tím rady. Hodně mě to zlobí, protože jsem si vždycky na úpravě jakéhokoliv textu dávala záležet. - Omlouvám se, nevím proč se to tak děje.
Žádné komentáře:
Okomentovat