Vkládám sem jeden z mých posledních obrazů, přestože vůbec nedovedu zhodnotit, jestli ten obraz za něco stojí nebo vůbec ne. Někomu se nelíbí, někomu ano. Pro mě má ale úplně jiný význam. Malovala jsem ho proto, že jsem musela nějak vyjádřit svoje dosti silné pocity.
Pocity o své přeměně - a v tom je ten háček - nejde totiž o přeměnu, ale o poznávání sebe, jaká ve skutečnosti jsem, jaká jsem původně byla. Jak jsem pak žila dlouhá léta v jakémsi pouzdru či krunýři - už jsem tady na blogu o tom jednou (možná i vícekrát) psala - že to dá hodně práce, než se podaří ten krunýř vnuceného a pak i navyklého jednání, přijímání vnějších jevů a působení sejmout. Děje se to postupně a někdy je to i hodně bolestivé. Připadá mně, jako bych se nějak rozřízla a konečně docela hluboko uvnitř zase znovu objevila sama sebe.
Musím říct, že k tomu všemu vyšel hlavní impulz právě z blogu a od mých "blogových přátel" - jak už jsem se tady o jejich pomoci taky mnohokrát zmínila. Mnohé jsem pak poznala už osobně. Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem poznala právě tak úžasné lidi, jaké jsem poznala. Někdo z nich mně jen na počátku popostrčil, někdo mně pomohl zásadním způsobem. Nepřestanu jim za to být nikdy vděčná. Doufám, že do budoucna už zůstanu opravdu sama sebou - i když - může se vůbec člověk úplně poznat? Asi ne. Ale ta cesta poznávání je určitě zajímavá, někdy až dobrodružná, protože člověk někdy s údivem zjišťuje, jaký vlastně je a s napětím očekává, co v sobě ještě může objevit. A ta cesta sebepoznávání nikdy nekončí, protože nic nezůstává stejné, natož pak člověk.
*****************
Dnes jsem na blogu naposled, příštích cca pět dnů budu pryč, snad se objevím zase až v úterý. Doufám, že si pak budu moci přečíst zajímavé příspěvky.
Žádné komentáře:
Okomentovat