Vánoce

Vánoce jsou pro mě už dlouhá léta nejhorším obdobím v roce.

 

Přála bych si, abych mohla cca od poloviny prosince zmizet a objevit se až po novém roce. Aby mě nějaká nadpřirozená (?) síla odnesla - nejlíp asi na jinou planetu, protože na Zemi se slaví Vánoce asi všude.
Nebo usnout jako medvěd Brtník - a probudit se, až bude po všem.

No, nic z toho se nestane, takže to budu muset opět přetrpět. Nějakou chvíli jsem si myslela, že by to letos mohlo být lepší. Ba ne, naopak.

(Pro vysvětlení - nemá to vůbec nic co do činění s pečením cukroví - to dělám docela ráda, ani s úklidem. Zásadně totiž neuklízím těsně před Vánocemi, ale mnohem dřív, protože je mně z duše protivná jakákoliv všeobecná uklízecí mánie. Ani to nemá co dělat s nákupem dárků - na to už delší dobu nemáme peníze a i dřív jsem nikdy "nešílela" s nákupem dárků na poslední chvíli. Ani s všeobecným předvánočním mumrajem, který ovšem silně nesnáším.)

Teď přemýšlím - slaví se Vánoce všude? Křesťané jsou určitě roztroušení po všech zemích - tak asi ano.
Většinou je ovšem celkově okolí jedno, že někdo zrovna někoho nenávratně ztratil, je nemocný, opuštěný......... Odevšud na nás řvou reklamy - nejde jim uniknout, z rozhlasu i televize mluví vemlouvavě přesládlé, neupřímné, falešné hlasy.... V těchto dnech je prostě diktováno "dobro". Nechápu to, je mně to protivné. Původní význam Vánoc se už dávno vytratil.

Mám v poslední době nějaké špatné období. Nic se mně nedaří, co mohu, to zkazím, už cca14 dnů mě bolí záda, takže nemohu sedět a stát, s menší bolestí mohu chvíli jít a s celkem snesitelnou bolestí mohu ležet - což činím u počítače - na lehátku, to je jediná záchrana. Ovšem - kazím i na počítači co se dá - smazala jsem si některé věci, které jsem smazat nechtěla. Na obrazovce mně vyskočí každou chvíli upozornění, že nelze něco spustit, je tam chyba, nově začalo vyskakovat upozornění, které jsem si vůbec nestačila přečíst, jak rychle zmizelo - zachytila jsem jenom, že manažer je v chybovém stavu a že tomu mám věnovat pozornost. Nemám o tom ani ponětí. No, snad se nic nestane do doby, než přijde člověk ze servisu.

Nějak se mně přestalo dostávat sil k překonávání životních překážek. Možná jsem (u sebe) už překročila věkovou hranici, kdy člověku začíná být tak nějak všechno jedno. Vlastně, ono to možná ani nemá co dělat s věkem, ale s celkovým průběhem života.

No, tak jsem se "vybrečela", ale moc to nepomohlo.