Prožívám zvláštní období. Jsem nějaká celá "rozvrkočená" (to říkal jeden můj známý někdy o mých vlasech). Sice nevím přesně, co to znamená, ale připadám si tak - i když to zní nesmyslně a divně. Výstižnější výraz jsem ale pro svůj momentální stav nenašla. (U vlasů tomu, samozřejmě, rozumím.)
Možná přecházím do nějakého dalšího období, nevím. Vždycky jsem hodně četla - teď nečtu vůbec. Střídají se u mě nálady absolutní beznaděje s náladami pocitu plného očekávání věcí příštích, abych vzápětí zase upadla do netečnosti, kdy se mně vůbec nechce vstávat z postele a nejraději bych celé dny prospala. Nechodím už pravidelně ven, necvičím pravidelně. Ráno si čím dál častěji vynalézám výmluvy, kterými si perfektně dokazuji, jak nutně musím udělat něco jiného místo hodiny cvičení. Přitom vím, že budu potrestaná bolestmi, přesto cvičení vynechávám. A navíc místo cvičení nikdy nic důležitého neudělám.
Taky jsem polevila v uklízení. Místo toho raději procházím blog, MySpace, Last..... ale i tam začínám u sebe pociťovat nějakou změnu........
Už dlouho jsem nemalovala. V hlavě mám několik námětů, obzvláště jeden - ten bych určitě chtěla udělat. Někdy mně v noci připadá, že ráno najisto hned jak vstanu, začnu malovat. Ale pak, když skutečně vstanu, to začnu odkládat...... Připadá mně, že to vlastně vůbec nemá cenu....... a je vůbec něco, co má cenu? Proč bych se vlastně měla nějak snažit? K čemu? Pro koho? Mám před sebou vůbec něco? Celý život se snažím, bojuji s různými životními překážkami a nevidím, že by to k něčemu bylo.
Asi to úplně nevzdám, protože jsem tak nějak nacvičená celý život, že se nesmím nikdy vzdávat - teda alespoň ne lehko. Sama jsem zvědavá, jak dlouho mně tento zvyk vydrží.
Tak jo, jdu pokračovat v téhleté smysluplné činnosti-nečinnosti. Třeba z toho po čase něco vzejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat