Pokračuji z minulého článku. Dopoledne jsme navštívili výstavu 6. Bienále mladého umění v Galerii U Kamenného zvonu .
Patricie Fexová, Pravé oko, akryl na plátně na desce, 2008
Líbilo se mně prakticky všechno, ale něco mě přece jenom víc zasáhlo, něco mě naopak tak neoslovilo. Krásný byl vchod - loubí ze dřeva - do výstavních prostor - bohužel jsem si autora nezapsala. Úplně nejvíc mě asi zasáhl menší prostor, ve kterém byl umístěný objekt od Evžena Šimery - název byl Transformace a světlo. Černý kvádr, z něho pronikalo světlo vyřezanými otvor - k vidění zde. Prostor byl silně působivý, zbytky původních fresek, gotické oblouky - běhal mně doslova mráz po zádech, protože z vedlejší místnosti sem ještě byla slyšet velmi naléhavá hudba. Ta patřila k filmu Josefa Bolfa Film still 2008, velmi sugestivní a naléhavý příběh. Nebudu ho popisovat, abych nepokazila dojem, kdyby někdo na tu výstavu ještě šel. Hodně se mně líbily práce Evy Koťátkové a - ostatně jako obvykle - obraz i objekt od Jakuba Hoška - k vidění zde .
Eva Koťátková, ze série Pasti, kombinovaná technika, 2008
Kateřina Šedá, Furt dokola, instalace, 2008
Ján Mančuška, Ten druhý, Diapozitivy, 2007
Josef Bolf, Obývací pokoj, záběr z filmu Film still 2008
Odpoledne jsem dokončila prohlídku v těchto prostorách v horním patře - tam jsem se hodně zasmála u diapozitivů Jána Mančušky.
Rozmýšlela jsem se, jestli ještě stihnu do odjezdu autobusu prohlídku v prostorách Staroměstské radnice. Naštěstí jsem tam zašla a byl to pro mě úplně největší zážitek. Líbilo se mně úplně všechno, hodně se mně líbila projekce Jakuba Nepraše - Stíny. Nazvala bych to Hra se stíny. Výborný nápad, snímané stíny lidí, předmětů, ptáků........
Ale úplně nejvíc mě totálně zasáhla velká stěna, pokrytá Obličeji od Josefa Bolfa. Litovala jsem hrozně moc, že nemám víc času a nemohu si to víc vychutnat. Promítaný film už jsem vůbec nestihla. Odcházela jsem docela hodně rozrušená, tak moc bych si bývala přála, abych místo cesty autobusem domů mohla jít "strávit" tak silné dojmy s nějakými spřátelenými dušemi do příjemné kavárny se skleničkou vína....... Aby ty emoce pomalu mohly odcházet, aby bylo možné, sdělovat si dojmy s lidmi, kteří jsou stejně založení, ale mají třeba na různé věci jiné názory, takže by se vše mohlo rozebírat a probírat, diskutovat........... Nikdy jsem nic takového nezažila a patří to celoživotně k mým nesplnitelným přáním. Teď už je na to v mém případě příliš pozdě. Ach jo.
Výstavu všem vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat