Brno

Tak jsem opět cestovala, tentokrát do Brna.

 

Jela jsem na kontrolu na imunologii, po docela dlouhé přestávce. Jezdívala jsem pravidelně po půl roce, teď jsem šla až po roce a půl. Pan profesor mě tedy viděl naposled v době, kdy mně bylo hodně špatně. Takže se přidal k divícím se lidem z mé proměny. Říkal, že jsem jiný člověk, že je to vidět na první pohled.

Psal mně zprávu a ke konci se ptal - tak co vám tam mám vlastně napsat? - Řekla jsem, no že je mně úplně dobře a jsem spokojená. Bylo to báječné, bavili jsme se o malování. Byl tam ještě jeden lékař a lékařka, zajímalo je, že jsem na celý rok přestala malovat, jaké barvy u mě převažovaly, jak se chystám malovat teď, když se cítím tak dobře - atd. , atd. Bylo to moc fajn, vůbec ne jak v nemocnici.

Dále jsem měla domluvenou schůzku se svým bývalým spolužákem z gymnázia. Nedařilo se nám setkat se už víc jak dva roky. Byli jsme vždycky velmi dobří kamarádi. Až po tolika letech jsme se teď domluvili, že jsme se vzájemně vnímali úplně odlišně od ostatních spolužáků. - Byli jsme na obědě v čínské restauraci. Nikdo, kdo nedržel přísnou dietu 25 let si neumí představit, jaký to pro mě byl zážitek. Vůbec nepamatuji, kdy bych si tak moc pochutnala, jak tady. Po obědě jsme pili ještě víno, nic mně nebylo, naopak, cítila jsem se jak v ráji. Můj spolužák je navíc zábavný člověk, takže to bylo skutečně nádherně strávených několik hodin.

Pak jsem opět narušila zažitou domněnku, že blog je nesprávná věc pro přátelství. Navštívila jsem jednoho ze svých blogových přátel, se kterým jsem se doposud osobně nesetkala. Byl to pro mě mimořádný zážitek, opět jsem si připadala, že se známe dlouhou dobu. Je to výjimečný člověk a bezpečně vím, že nebýt blogu, nikdy bych se s ním a nikým takovým nemohla setkat.

Myslím si, že je i na blogu docela dobře poznat, kdo se přetvařuje, stylizuje, kdo je naopak upřímný, kdo je slušný atd. A záleží na každém, koho si vybere k hlubšímu poznání. A souhlasím s tím, že osobní setkání nemůže nic nahradit, ale mezi setkáními je úžasná ta možnost dopisování.

Jako poslední jsem šla navštívit svoji sestru a nakonec jsem u ní zůstala přes noc, jela jsem domů až druhý den odpoledne. Nepočítala jsem s tím moc, takže i toto bezprostřední rozhodnutí je pro mě novinka. Vždycky jsem musela mít všechno dopředu připravené.

Ve vlaku si ke mě čirou náhodou přisedla moje bývalá kolegyně, se kterou jsem se už delší dobu neviděla. Vykládaly jsme celou cestu a tak mně to uběhlo, že jsem nemohla uvěřit, že už jsem doma.

Musím začít podnikat výlety nejen do Prahy, ale i do Brna. Zjistím si, kde které výstavy právě probíhají. Už se těším.