Fedor Gál: Krátká...dlouhá...cesta

Dostala jsem doporučení, abych se podívala na projekt Fedora Gála nazvaný "Krátká...dlouhá...cesta" .

Je to projekt, na kterém pracoval Fedor Gál mnoho let, postupně z toho vznikl multimediální projekt - texty, fotografie, videa.

Autoři projektu:

autor: Fedor Gál, režie: Jano Fajnor, kameraman: Richard Krivda, video: Martin Hanzlíček, fotografie: Miro Švolík, hudba: Marián Varga, webdesigner: Milan Nedvěd a Jiří Pětvaldský, výtvarník: Radana Lencová, autoři textu: Eugen Gindl, Peter Sallner, historik: Ivan Kamenec, archivář: Juraj Kalina a další.

Slavnostní premiéra tohoto společného projektu s Fedorem Gálem "Krátká dlouhá cesta" se bude konat v Kinu Světozor, 16/02 ve 20h.

Napíši zde jen svoje dojmy po bezprostředním shlédnutí videí, fotografií a po přečtení textu. Je to velmi silná výpověď o zlu, o zlu které je v lidech, také o dobru, které je v lidech, o zbabělosti a o odvaze, nespravedlnosti a o samozřejmosti pomáhat druhému, o obětování se pro druhého........

V závěru říká, že to celé nejdřív pojal jako vydání se po stopách svého otce, kterého nikdy nepoznal, narodil se až po jeho smrti, chtěl jít na místa, kde otec asi byl a kde snad zemřel. Během té cesty se potkal s množstvím lidí - Čechů, Němců..... a uvědomil si, že to celé jeho hledání není pouze o cestě otce, o Židech, nežidech, křesťanech - ale že je to mnohem širší a pro něho mnohem důležitější.........

Přemýšlel o naději pro budoucnost, uvědomil si, že nadějí nejsou lidé, kteří navštěvují koncentrační tábory (proč asi? ze zvědavosti? cítí tam vůbec něco?), ale ti lidé, kteří se dokáží postavit tváří v tvář nebezpečí. Jenom ti mohou něco změnit.

Poprvé pocítil, že je v blízkosti otce v Sachsenhausenu v baráku č. 38 a pak u masového hrobu v Linde. Tam skutečně cítil, že se s ním setkal. Tam s ním poprvé v životě mluvil, řekl mu, že mají první vnučku - žádné složité myšlenky a věty. Vnučka je pokračování, budoucnost. A také pocítil, jak důležité je dávat malým dětem lásku, jak důležitá je celá rodina, láska rodičů, babičky, dědečka.......

Nemohu jinak, než sem vložit výňatek ze závěrečné části:

"Už nikdy?

Trvalo mi hodně let, než jsem dospěl k jistotě, že odpor proti extremizmu není extremizmus. Že programové nenásilí při ochraně životů a důstojnosti lidí je druhou stranou interpretováno jako slabost. Že stát a jeho instituce nejsou zárukou ničeho, když lidé pasivně přihlížejí. Že globální a lokální problémy a témata se prolínají a tvoří celek. Celek, jehož sebevražednou mutací je pro mě stejně antiamerikanizmus jako antisemitizmus nebo anticikánizmus, stejně nacionalizmus jako xenofobie a podobné deviace. Ostentativní víru v stát a jeho glorifikaci vnímám jako nevíru ve svobodné individuum, averzi ke kapitalizmu jako skrytou propagaci socializmu a socializmus jako utopii, která se praktickou realizací mění v horor. Řeči o fašizoidním sionizmu a militantním Izraeli chápu jako moderní verzi konspiračních teorií.

Extrémisté na ulicích, potenciální pachatelé, jsou jenom vrcholek ledovce. Pod touto slupkou jsou potenciální diváci. A potenciální oběti by měly vědět, že nabubřelé národovecké řeči jsou jasným signálem, že minulost je zde a zůstane s námi."

Doporučuji všem přečíst si celý text a prohlédnout fotky a videa. Je k tomu potřeba více času, ale stojí to určitě zato.

Souhlasím s názorem, že pouhý statistický výčet počtu mrtvých a umučených neříká zdaleka tolik, jako sledování autentického příběhu jednoho člověka, jedné rodiny........