Už asi třetí den u nás svítí sluníčko, konečně po tolika pošmourných dnech. Vzala jsem tedy po delší době foťák a šla na procházku. Vložím sem pár fotek na ukázku, jak to vypadá cca 10-15 minut od našeho domu.
Krása spadlých lupenů
Libušino údolí - cesta k vyhlídce
Borovice proti nebi
Stráně v údolí jsou propletené cestičkami
Vlevo dole je vidět voda potůčku, který údolím protéká
Cestou k vyhlídce
Stráně jsou poseté většími či menšími skálami
Lavička na vyhlídce
Po těch schodech jsem několik let chodila denně do práce i z práce
Vandalové dokáží zničit i kamennou lavičku
Všimla jsem si, že na této straně je spousta takto odumírajících stromů
Náš dům
Ještě jednou
Vlevo je škola, do které jsem kdysi chodila - tam kde stojí náš dům bylo zahradnictví. Absolutně mě tehdy nemohlo ani ve snu napadnout, že na tomto místě strávím většinu života.
Vlevo je vidět obrovský smrk, kterému vichřice ulomila třetinu - celou korunu.Přesto, že je tak mohutný, vichřice ho ohnula až k zemi.
Ještě jsem si vzpomněla na takovou zajímavost. Na navrhování té školy se podílel i můj strýc - ve vězení - v padesátých letech. Proto pod výkresy prý není nikdo podepsaný, jsou tam jen čísla - vězeňská. Alespoň takhle jsem byla informovaná. Samozřejmě - byl úplně rehabilitovaný, vůbec nic neudělal. Původně mu byl navržený trest smrti za velezradu - někdo totiž potřeboval jejich vilu, byl právník. Odseděl si, tuším, nějak kolem deseti let.
Žádné komentáře:
Okomentovat