Byl to pro mě úžasný film, přesně takový, jako od tohoto režiséra očekávám. Výtečná režie, kamera, hudba, námět, herci - prostě všechno. Na jeho filmech nenacházím jedinou chybu. Nevím, jestli jsem filmu rozuměla správně, ale pro mě to bylo alegorické vyjádření celého lidského života - od dětství, mládí, dospělosti, stáří - od schopnosti rozeznávat dobro a zlo, o vášni, lásce, zabití, trestu, pokání - zkrátka průběh celého lidského života - a stálé opakování toho všeho. Film byl plný symbolů - ostatně jak je to u všech východních filmů i literatury a celého umění. Některé symboly jsem zachytila, množství jsem vůbec určitě nepostřehla. Málo slov a přesto tak výmluvné. Mnohem silnější a působivější, než když se používá mnoho slov.
***
Dodatečně jsem od dcery dostala k narozeninám knížku Haruki Murakamiho "Kafka na pobřeží", když zjistila, jak moc mě ta knížka pohltila. Jsem hrozně ráda, určitě ji budu číst co nevidět znovu. Momentálně nejsem schopná se po ní začíst do ničeho jiného. A musím sem vložit ještě dva úryvky - určitě už poslední.
Str. 545
"............ "Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého,", řekne, když telefon dozvoní. "Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit.
To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.".............."
To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.".............."
Str. 548
".............Specifická váha času na tebe doléhá jako mnohoznačný starý sen. Postupuješ dál a dál, abys tím časem prošel. Nejspíš mu už neunikneš, kdybys šel třeba světa kraj.
Ale i přesto se o takovou cestu musíš pokusit a na ten kraj světa dojít. Protože jsou věci, které nedokážeš, pokud nezajdeš až úplně nakonec............."
Ale i přesto se o takovou cestu musíš pokusit a na ten kraj světa dojít. Protože jsou věci, které nedokážeš, pokud nezajdeš až úplně nakonec............."
Žádné komentáře:
Okomentovat