Nemohu to vydržet - dočítám knížku od Barta D. Ehrmana "Ztracené evangelium Jidáše Iškariotského (Nový pohled na zrádce a zrazeného). (Jidáš je moje dlouholeté téma a problém.)
Je to čistě dokumentární knížka, nic přidaného ani smyšleného.
Většina evangelií z doby raného křesťanství je zničená, ztracená. Jen málokdy se někomu - většinou vesničanům - podaří nový objev.
V r. 1945 objevila v Nag Hammádí knihovnu gnostických textů skupina feláhů - venkovanů, když vykopávali hnojivo kdesi v egyptské poušti. Bylo to třináct svazků v hliněném džbánu.
V r. 1947 objevil jakýsi pasáček nějaké dokumenty v jeskyni západně od Mrtvého moře, později bylo nalezeno ještě v dalších 11 jeskyních množství rukopisů, známých pak jako svitky od Mrtvého moře.
V r. 1978 nějací negramotní venkované prohledávali jeskyni, používanou kdysi jako pohřebiště a hledali cokoliv k prodeji. Bylo to ve středním Egyptě, jižně od Káhiry u města Maghaghy - skály se jmenují Džebel Qarara. Ve dvou vápencových skříňkách byly kodexy - tedy ne svitky, ale knížky. Kodexy měly koženou vazbu. Byly to:
1) Matematické pojednání sepsané v řečtině
2) Fragment opisu Exodu v řečtině
3) Fragmenty opisů některých listů apoštola Pavla v koptštině
4) Kodex obsahující Jidášovo evangelium (u něho se dochoval úplný začátek a konec a značná část středu; asi 10 až 15 % je neobnovitelných)
Kodex obsahující Jidášovo evangelium. V takovémto stavu byl rukopis před zrestaurováním; dolní část strany tvoří závěr Petrova listu Filipovi.
Úvodní strana Jidášova evangelia; povšimněte si mezer na místech, kde se ulomily fragmenty nebo byly zničeny.
Poslední strana rukopisu; dole je uveden titul (jak bývalo u starověkých knih zvykem): "Evangelium Jidáše".
Bohužel - po cca 1600 letech v příhodném prostředí, kde přetrvávaly rukopisy v neporušeném stavu, po strastiplné cestě z jednoho místa na druhé, kdy ani jedno nebylo vhodné pro jejich zachování v dobrém stavu, byly hodně poničené.
Feláhové, kteří je našli, je dali místnímu kupci Am Sámjovi, Ten nález prodal káhirskému starožitníkovi Hannaovi Asabilovi. Ten se dovtípil, že
by mohlo jít o velkou vzácnost, tak za ně požadoval tři miliony dolarů. Kontaktoval překupníka v Ženevě Nicolase Koutoulakise, aby rukopisy dál prodal. Nedohodli se, rozešli se v nedobrém a v r. 1979 byl Hanna vyloupen a okraden. Rukopisy byly pryč. Hanna se domníval, asi právem, že krádež byla zadání Koutoulakise. Po delší době ale byl nucený za ním jít, aby mu pomohl rukopisy najít. Ten sice vloupání nikdy nepřiznal, ale rukopisy sehnal a v r. 1982 je Hanna opět dostal za jakousi dohodnutou výměnu. Pro jistotu je pak dal ve Švýcarsku do bankovního sejfu.
by mohlo jít o velkou vzácnost, tak za ně požadoval tři miliony dolarů. Kontaktoval překupníka v Ženevě Nicolase Koutoulakise, aby rukopisy dál prodal. Nedohodli se, rozešli se v nedobrém a v r. 1979 byl Hanna vyloupen a okraden. Rukopisy byly pryč. Hanna se domníval, asi právem, že krádež byla zadání Koutoulakise. Po delší době ale byl nucený za ním jít, aby mu pomohl rukopisy najít. Ten sice vloupání nikdy nepřiznal, ale rukopisy sehnal a v r. 1982 je Hanna opět dostal za jakousi dohodnutou výměnu. Pro jistotu je pak dal ve Švýcarsku do bankovního sejfu.
V r. 1983 jednal o prodeji do michiganské univerzity. Byla dohodnutá schůzka s vědci v Ženevě, kteří měli zjistit pravost rukopisů. Ta sice byla potvrzena, ale univerzita nemohla vydat miliony, takže z obchodu sešlo. Už v té době byly rukopisy ledabyle uloženy v krabici od bot a v novinovém papíře.
I z další koupě sešlo, i když už Hanna požadoval jen jeden milion. Rozhodl se tedy uložit rukopisy v sejfu v pobočce Citibank v Hicksvillu na Long Islandu - to bylo v r. 1984.
Dalších 16 let se rukopisy postupně rozpadávaly ve vlhkém prostředí v sejfu.....
Nynější vlastník - Tchacos Nussbergerová - Řekyně narozená v Egyptě, koupila po další složité anabázi rukopisy za nezveřejněnou cenu. To se stalo v r. 2001.
V roce 2004 byly poprvé ukázány odborníkům - vědcům - jednak k určení pravosti a stáří, jednak poté k restaurování alespoň toho, co se ještě restaurovat dalo.
Jidášovo evangelium - jako jediné zatím z těch rukopisů - bylo přeloženo a vydáno v r. 2006.
Jidášovo evangelium je naším nejstarším datovaným gnostickým evangeliem - podle radiokarbonové metody bylo sepsáno roku 280 n.l. a je také jedním z nejcennějších - je to jednak evangelium předávající gnostické poselství o stvoření světa, Kristově příchodu a povaze spásy (podle gnostického učení), jednak je to jediné evangelium, které vypráví o vztahu Ježíše k jeho zrádci - naprosto odlišně, než jak je známe z novozákonních evangelií.
Myslím, že je dobré tady napsat důležitou věc, kterou si mnozí lidé neuvědomují. Jde o přesnou formulaci titulu evangelia. Ta je vždy uvedena na konci evangelia. Budu citovat:
".............Tituly novozákonních evangelií jsou v našich různých rukopisech uvedeny různě (nemáme původní kopii žádné z těchto knih, jenom kopie pořízené později - ve většině případů až po mnoha stoletích - a tyto kopie rukopisů se všechny navzájem liší včetně svých titulů), ale nejběžnějším způsobem, kterým jsou v dochovaných rukopisech označeni Matouš, Marek, Lukáš i Jan, zní: evangelium "podle" těchto lidí. Totéž platí i o jiných evangeliích - například o Tomášovu, jehož titul je na konci uveden jako "evangelium podle Tomáše". Jinými slovy řečeno nejde v těchto knihách o evangelium "o" Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi, nýbrž o evangelium, "jak praví" tito lidé.
Možná by se z toho nemělo vyvozovat příliš mnoho, ale Jidášovo evangelium takový název nemá. Zde to není evangelium podle Jidáše - to jest jeho verze evangelijního příběhu. Je to Evangelium Jidáše, tedy dobrá zpráva o samotném Jidáši............"
Nejstarší dochované evangelium je Markovo, sepsané cca 35-40 let po Ježíšově smrti. Bohužel, až do 20. století se učenci mylně domnívali, že je to historický dokument o životě Ježíše - a vůbec o té době. Tak jako všechna evangelia, i Marek neříká jenom historické skutečnosti, ale hlavně vypráví příběh, kterým chce zdůraznit to, co pokládá za hlavní - chce předat svoje teologické názory o Ježíši a jeho učení. A toto ovlivňuje způsob, kterým líčí Ježíše ve vztahu k jiným, hlavně k učedníkům a i k Jidáši. Pro Marka byl Ježíš mesiáš, který bude trpět - což bylo nepřijatelné pro Židy.
Matoušovo evangelium bylo sepsáno cca o 15 let později. Říká se, že je ze všech evangelií "nejžidovštější" - že v něm Ježíš klade větší důraz na dodržování židovského zákona než Marek nebo ostatní.
I Lukášovo evangelium bylo sepsáno cca o 15 let později než Markovo. Oba dva si Markovo evangelium vzali za základ, ale zdůraznili ve svých evangeliích to, co pokládali za důležité. Lukáš je mimo jiné doplnil o Skutky.
Nejmladší je Janovo evangelium - asi o 10 let mladší než Matoušovo a Lukášovo - říká se mu "duchovní". Vědci se domnívají, že je založeno spíše na příbězích, které kolovaly v ústním podání po šedesát let, než že by si Jan bral za vzor dříve napsaná evangelia.
Vidím, že jsem se moc rozepsala. Hodně lidí tohle všechno asi ví, já jsem se v této knížce dověděla hrozně moc zajímavých věcí, které jsem netušila. Hlavně mám už konečně představu o gnosticizmu....
***
Každopádně jsem přesvědčená, že tato knížka stojí za přečtení i naprostým ateistům, nejen lidem věřícím.
Škoda, že si nemohu přečíst přímo Jidášovo evangelium.
*******************************************
2017/09/21 - dodatek:
odkaz na pravé Jidášovo evangelium je zde
Mrzí mě, že jsem odkaz nevložila dřív, omlouvám se.
Žádné komentáře:
Okomentovat