Veřejný prostor

Dnes jsem si po připojení na FCB přečetla článek, který mně pořád leží v hlavě. Nemůžu na něj přestat myslet, protože mně tak moc mluví z duše. Je to článek o veřejném prostoru - jak je důležitý pro lidi - pro jejich dobrou pohodu, pro uklidnění, pro přemítání, pro vzájemné povídání, pro hraní s dětmi.................

V dnešní době mně hrozně moc vadí, že se - jakoby - dělá vše pro vzájemné odcizování lidí. Chybí právě tyto přirozené prostory, které nenásilně navozovaly příjemnou náladu. Místo přirozených míst, vyplývajících z přírody, se budují uměle vytvořené ostrůvky - menší nebo větší - které nejsou schopny pozitivně na lidi působit. Naopak.

Nevím, proč se jaksi ustálil dojem, že se i příroda musí "uklízet". Včera jsem šla parkem a opravdu s velkým údivem jsem pozorovala "uklízeče parku" s obrovským vysavačem listí. Tu nádhernou barevnou pokrývku země z barevného listí, tak typickou pro podzimní dny a v té barevnosti naprosto neopakovatelnou - pečlivě vysávali a zůstal po nich mokrý, černý, špinavý prostor. Neodstraňovali listí jenom z cesty - vysávali i trávník!!

A jako dodatek jsem pak večer viděla v TV dokument, kde v ulicích v San Franciscu uměle budují "zelené ostrůvky pro odpočinek". I přes jistě velkou snahu tvůrců začlenit je nenápadně do stávajícího prostředí, působily na mě hrozně násilně, nepřirozeně.

S nadšením jsem si proto přečetla výše zmíněný článek a rozhodla jsem se podělit se o něj s návštěvníky svého blogu. Tentokrát bych byla opravdu ráda, kdyby alespoň někdo napsal svůj názor na tuto problematiku.

***************************************************************************

VEŘEJNÝ PROSTOR

Napsal Michal Kuzemenský

Mám jeden letmý postřeh. Většina studentů má problém definovat veřejný prostor. Neumí rozlišit, kde je ho potřeba "pojednat" (jejich žargon) a kde je potřeba sundat nohu z plynu. V tomto ohledu jsou studenti velice zkaženi přehlídkou Městské zásahy (s mým kamarádem ji nazýváme "Svazácký Lídl veřejného prostoru - VÝPRODEJ").

Studenti se bojí prázdna. Neumějí "prázdno" vnímat jako kvalitu. V mém žargonu (odborníci prominou), takové prostory nazývám "místo kam přijíždí pouť", "místo kde zastaví cirkus", "místo kde dáme neformální fotbálek" , "pokecáme sedíce na kolech", "rozeberem auto a namontujem tam pořádný repráky", "zahrajem si kuličky", "zahulíme", "nadechnu se". Jasně, takový prostor je potřeba zodpovědně navrhovat (!) mnohem složitěji než agresivní kýč městských zásahů. Je to nesrovnatelně těžší a zahráváme si s ohněm. Chápu. Přesto "plácek" (ano, tak jsem tento typ neformálního veřejného prostoru odborně nazval), tedy místo bez modernistické buzerace, je to, co soudobému městu chybí. Byl (a je) součástí genia-loci post-periferních čtvrtí. Složitá antiteze ? Ano. Je třeba se jí věnovat s maximální teoretickou i praktickou péčí.

A naopak: rozlišit, kde je potřeba tlačit na pilu … a tam s velikou pečlivostí navrhnout a definovat (pojednat - sic!) každou hranu parteru, sezení, osvětlení, odpadky, parkování, kola, brusle, vozíčkáři, bezdomovci … a to tak, aby tato tvrdá definovanost zůstala v zadním plánu. Něco jako rytmická linka v hudební skladbě. Nevnímáte ji, posloucháte-li melodii. Jakmile zmizí nepovšimnutelná rytmika, skladba se rozpadá na nesmyslné fragmenty.

Obě formy městského prostoru se doplňují. Vzpomeňme na prázdnou letenskou pláň. Stále se tam něco dělo. Pamatujete ? Chvíli fotbálek, chvíli baseball, někdy divadlo, někdy demonstrace, někdy petang, někdy cirkus, sem tam zaparkovaný autobus. Vadilo vám to? Jestliže ano, pak vás pokračování textu pravděpodobně ještě více rozčílí. Plácek zvolna přecházel do komponovaných letenských sadů a do přesně definované hrany svahu, za kterou dodnes vděčíme někomu, komu bychom neradi děkovali. Na druhé straně Letenskou pláň definovala frekventovaná ulice Milady Horákové (bu bu bu). Na Letné bývalo město městem. Zkomplikoval jsem to ?

************

Originál článku s dalším pokračováním si můžete přečíst zde .