Minulou sobotu mě zaujal v LN rozhovor s významným architektem, scénografem a sochařem LUISEM LONGHIM - je napůl Inka, napůl Ital.
Vložím pár úryvků z rozhovoru:
Rozhovor vedla Martina Leierová
LN
Architektura okolí zásadně mění a v Česku občas převládá nevkus a bezohlednost k okolí. Jak lze podle vás do životního prostředí zasahovat s úctou?
Předně musíte porozumět tomu, že příroda je božský výtvor, a proto je dokonalá. Jakýkoli zásah do přírody bude marnou snahou tuto dokonalost upravit. Je naprosto zásadní poslouchat životní prostředí a spřátelit se s ním. Vytvořit s ním vlastně stejný vztah, jako máme s lidmi. Může být přímočarý, sofistikovaný, romantický, uctivý, rozumný nebo třeba šílený.
***
LN
Jaké adjektivum byste použil pro svůj vztah k životnímu prostředí?
V mém případě? Jde o vztah velmi přímý, intuitivní a senzitivní bez přílišné analýzy a racionality. Nejsem dost chytrý na to, abych si dělal různé průzkumy, abych hodně četl nebo psal, a tak se řídím instinktem. Všechno, co dělám, dělám proto, že cítím, že to tak mám udělat. Teoretici architektury potom píší, proč jsem co jak udělal, a hledají významy, které tam nejsou. Jenže já poslouchám své srdce. A odpovědi nacházím až poté, co dům navrhnu. Když návrh tvořím, ještě nevím, proč zrovna takhle, nepoužívám logiku. Trpím dyslexií a synestezií, což je porucha, díky které dokážete třeba cítit barvy a ochutnat tvary.
***
LN
Jak své zkušenosti předáváte svým studentům, kteří nejsou obdaření tak citlivým smyslovým vnímáním a budou používat třeba právě logiku a analýzu?
Učení chápu hlavně jako přenos toho, jakým způsobem věci vnímám. Předně je ale upozorním, že architektura je jako manželství. Musíte si být jisti jedinou věcí, zda máte partnera opravdu rádi. Je nutné ujistit se, že je to vášeň, jinak je to moc složitý obor. Architektura je do jisté míry také celibát. Moje architektura mne spojuje s věčností. Chtěl bych žít věčně, a vím, že se to nestane. Svůj moment věčnosti jasně cítím ve chvíli, kdy vymýšlím domy. A v takovou chvíli cítím i propojení s Bohem.
***
LN
Vystudoval jste architekturu a sochařství zároveň. Zdá se mi, že se ve vašich projektech oba tyto obory prolínají.
Ano, oba tyto obory propojuji, častěji pracuji spíš jako umělec než jako architekt. Architektura podle mne umění povyšuje. Architekt ovlivňuje život lidí, mění ho tím, že se potom v jeho výtvoru bydlí, dává lidem světlo. Když vidíte krásný obraz, je to nádhera, ale neovlivní to váš život tolik jako krásný dům, ve kterém můžete žít.
***
LN
Co konkrétně na architektuře dávných Inků dnes oceňujete?
Inkové krásně pracovali s kameny, uměli je opracovat tak, že do sebe přesně zapadly a jejich stavby pak přežily i zemětřesení a stojí i mnoho stovek let. Inkové budovali své stavby pro slunce, měsíc, déšť, které pro ně byly bohy. Uměli také naprosto skvěle využívat přírodní světlo, nejen proto, že slunce bylo jedním z bohů, ale i proto, že to bylo k jejich životu nezbytné.
***
LN
Je vidět, že architektura je skutečně vaší vášní. Přesto, je něco, co vám na vaší práci vadí?
Nejhorší je, když zprostředkovatel přijde s tím, že návrh domu potřebuje rychle. Takovým stylem vůbec nepracuji. Také si myslím, že největšími nepřáteli dobré architektury jsou peníze a klienti. Klient něco chce, ale vlastně ani netuší, co může chtít. Někteří klienti by vás rádi navedli k tomu, co máte postavit, protože nemají dostatek respektu. Jako by chtěli radit doktorovi, jak je má operovat. Musí prostě věřit, že on ví, jak to má provést, protože sami možnosti netuší, nemají ponětí. Na mně je pochopit sny klienta a ty potom pomocí své architektury interpretovat. Je to zázračný proces, když se daří.
Architektura okolí zásadně mění a v Česku občas převládá nevkus a bezohlednost k okolí. Jak lze podle vás do životního prostředí zasahovat s úctou?
Předně musíte porozumět tomu, že příroda je božský výtvor, a proto je dokonalá. Jakýkoli zásah do přírody bude marnou snahou tuto dokonalost upravit. Je naprosto zásadní poslouchat životní prostředí a spřátelit se s ním. Vytvořit s ním vlastně stejný vztah, jako máme s lidmi. Může být přímočarý, sofistikovaný, romantický, uctivý, rozumný nebo třeba šílený.
***
LN
Jaké adjektivum byste použil pro svůj vztah k životnímu prostředí?
V mém případě? Jde o vztah velmi přímý, intuitivní a senzitivní bez přílišné analýzy a racionality. Nejsem dost chytrý na to, abych si dělal různé průzkumy, abych hodně četl nebo psal, a tak se řídím instinktem. Všechno, co dělám, dělám proto, že cítím, že to tak mám udělat. Teoretici architektury potom píší, proč jsem co jak udělal, a hledají významy, které tam nejsou. Jenže já poslouchám své srdce. A odpovědi nacházím až poté, co dům navrhnu. Když návrh tvořím, ještě nevím, proč zrovna takhle, nepoužívám logiku. Trpím dyslexií a synestezií, což je porucha, díky které dokážete třeba cítit barvy a ochutnat tvary.
***
LN
Jak své zkušenosti předáváte svým studentům, kteří nejsou obdaření tak citlivým smyslovým vnímáním a budou používat třeba právě logiku a analýzu?
Učení chápu hlavně jako přenos toho, jakým způsobem věci vnímám. Předně je ale upozorním, že architektura je jako manželství. Musíte si být jisti jedinou věcí, zda máte partnera opravdu rádi. Je nutné ujistit se, že je to vášeň, jinak je to moc složitý obor. Architektura je do jisté míry také celibát. Moje architektura mne spojuje s věčností. Chtěl bych žít věčně, a vím, že se to nestane. Svůj moment věčnosti jasně cítím ve chvíli, kdy vymýšlím domy. A v takovou chvíli cítím i propojení s Bohem.
***
LN
Vystudoval jste architekturu a sochařství zároveň. Zdá se mi, že se ve vašich projektech oba tyto obory prolínají.
Ano, oba tyto obory propojuji, častěji pracuji spíš jako umělec než jako architekt. Architektura podle mne umění povyšuje. Architekt ovlivňuje život lidí, mění ho tím, že se potom v jeho výtvoru bydlí, dává lidem světlo. Když vidíte krásný obraz, je to nádhera, ale neovlivní to váš život tolik jako krásný dům, ve kterém můžete žít.
***
LN
Co konkrétně na architektuře dávných Inků dnes oceňujete?
Inkové krásně pracovali s kameny, uměli je opracovat tak, že do sebe přesně zapadly a jejich stavby pak přežily i zemětřesení a stojí i mnoho stovek let. Inkové budovali své stavby pro slunce, měsíc, déšť, které pro ně byly bohy. Uměli také naprosto skvěle využívat přírodní světlo, nejen proto, že slunce bylo jedním z bohů, ale i proto, že to bylo k jejich životu nezbytné.
***
LN
Je vidět, že architektura je skutečně vaší vášní. Přesto, je něco, co vám na vaší práci vadí?
Nejhorší je, když zprostředkovatel přijde s tím, že návrh domu potřebuje rychle. Takovým stylem vůbec nepracuji. Také si myslím, že největšími nepřáteli dobré architektury jsou peníze a klienti. Klient něco chce, ale vlastně ani netuší, co může chtít. Někteří klienti by vás rádi navedli k tomu, co máte postavit, protože nemají dostatek respektu. Jako by chtěli radit doktorovi, jak je má operovat. Musí prostě věřit, že on ví, jak to má provést, protože sami možnosti netuší, nemají ponětí. Na mně je pochopit sny klienta a ty potom pomocí své architektury interpretovat. Je to zázračný proces, když se daří.
Žádné komentáře:
Okomentovat