Snooker

Mám dva báječné vnuky. Každý z nich je úplně jiný. S každým zažívám něco jiného. Je to nádherné.
Starší vnuk mě "na stáří" zasvěcuje do různých aktivit. Nejdříve jsem hrála šipky, později bowling a teď naposled, dnes - téměř v sedmdesáti letech (v prosinci to nastane) - jsem hrála poprvé v životě snooker. Nikdy jsem nehrála ani kulečník, natož snooker. Nikdy jsem ani nestála u podobného stolu a už vůbec nedržela tágo v ruce. Přesto snooker, od té doby, co jsem ho uviděla v TV a trochu poznala jeho pravidla, mám velice ráda a pokud je to jen trochu možné, nevynechám sledování žádného turnaje, který TV přenáší.

Takhle vypadá téměř sedmdesátiletá seniorka, když se jí podařilo trefit bílou koulí do červené - a ta navíc pak padla do kapsy!!!!

 

No - a takhle vypadá radost z té neuvěřitelné události.
******
Na snookeru se mně líbí, že hráčům by nepomohl žádný doping (tedy - jsem o tom přesvědčená), nemůže o výsledku prakticky rozhodovat žádný jiný člověk než sám hráč, čímž odpadá stranění někomu a naopak. Záleží jenom na nadání, šikovnosti, přemýšlivosti a trénovanosti hráče, a samozřejmě ještě na mnoha dalších věcech. Také se mně líbí to, že - jak jsem už za ty cca dva roky zjistila - se hráči chovají velice korektně - mnohokrát jsem zažila, že hráč upozorní, že udělal faul, přestože rozhodčí to vůbec nepostřehl - a dokonce i jednou to nezaznamenala ani kamera, když se záběr opakoval (dotkl se "neviditelně" tágem bílé koule). Samozřejmě, i tady se někdy projeví různost lidské povahy, někdy převládnou emoce atd. Ale oproti jiným sportům je to mizivé procento.
Nikdy nečtu autobiografické knížky známých osobností - tady jsem udělala výjimku a přečetla jsem si knížku, kterou o sobě napsal nejnadanější hráč snookeru všech dob - Ronnie O´Sullivan. Tím jsem poznala trochu i zákulisí a další důležité věci, které se kolem snookeru dějí.

I když jsem na vlastní oči doposud neviděla tu téměř čtyřmetrovou délku stolu, maličké koule a maličké otvory-kapsy, do kterých se koule musí strčit, obdivovala jsem hráče, že to vůbec dokáží. A jak ještě musí myslet na několik strků dopředu, hrát promyšleně s bílou koulí, což je mimořádně důležité, jak musí umět zahrát "jistotu" a když je potřeba i několik "snookerů" atd., atd.
Teď, když jsem vše viděla na vlastní oči, je obdivuji ještě víc.

Nevzala jsem si foťák (!!), takže jsme se s vnukem snažili udělat pár dokumentárních fotek z mobilu, což tedy já vůbec neumím, navíc jsme byli oba stále v pohybu - takže všechny fotky jsou rozmazané. Ale to nevadí, neodolala jsem a fotky vkládám.

Doufám, že se někdo hodně pobaví nad mými "specielními" postoji při hře, držením tága atd., atd

Toto je můj vnuk Aleš, který se mně opravdu hodně věnuje.

Vidíte tu délku stolu?? A to je to ve skutečnosti mnohem horší!!!

Ach ta dálka!!!!!!!!!

S hrabičkami se mně hraje fakt nejlíp.

Skóre!! - Je jasné, kdo prohrál. Vnuk hrál snooker také poprvé, ale kulečník občas hrává. - No - hráli jsme ten jeden frame hodinu. Ale že jsem uhrála 57 bodů, na to jsem fakt hrdá (i když mi vnuk odpustil nechtěné předčasné jemné dotknutí bílé koule tágem - možná 4x, ach jo). Stejně jsem byla přesvědčená, že se netrefím ani jednou!!

Byl to pro mě naprosto úžasný zážitek.

Po totálním vyčerpání jsme si dali latte - s vykreslenou čokoládovou kytičkou. Bylo výborné.