Jak si možná pamatujete, byla jsem na úvodním semináři k tomuto projektu.
Na odevzdávku se mi ze zdravotních důvodů nepodařilo přijet, ale na blogu se začaly objevovat první z návrhů ......
Už delší dobu jsem se na tento blog nedívala a když jsem konečně otevřela počítač a podívala se na právě zavěšené práce studentů (postupně na této adrese budou práce všech studentů z Michalova a Ondřejova ateliéru), našla jsem tři naprosto odlišné návrhy domovů pro seniory. Jeden návrh je lepší než druhý, a jsem ráda, že nemusím říkat, který je nejlepší. Nemohla bych se totiž rozhodnout.
Je mně 70 let, takže se mě toto téma přímo dotýká. Škoda, že nemám možnost vybrat si některý z těchto návrhů jako místo pro dožití......
********************************************************************************************************
Pokusím se laicky vyjádřit dojem, který na mě jednotlivé návrhy udělaly.
Ukázky z návrhů Vojty:
Výňatek z autorského textu Vojty:
"Pražskými Vysočany protéká říčka Rokytka. Je to klidná, nenápadná stopa přírody. Na jejím pravém břehu se nachází park Podvinní. Je příjemný a odstrčený ~ v tom nejlepším smyslu slova. Do tohoto obrazu vkládám dům, ve kterém žijí staří lidé. Dům, který navrhuji, je, zdá se, v rozpacích. Formálně mu totiž náleží vláda nad parkem. Podle hesla "postavení zavazuje" se jí ujímá, jak nejlépe umí. Do vínku však dostává i Rokytku...
----------------Nalevo za schodištěm jsou dveře. Zatáhnu za kliku, je zamčeno. Nějaká paní si mě všímá a dveře mi otvírá. Jen rychle nakouknu ~ na třech místech se chodba vylévá a zaplavuje prostor. Podle vůně bude v jednom ze zálivů kuchyň. Vracím se. Míjím důchodce na počítačích a pána, který si na pohovce čte. Sedí vedle otevřeného francouzkého okna na terasu. Na chvíli se zadívám do chodby na druhé straně. Stěny se zalamují, mizí a znovu se objevují. Nechápu, jak se tam vešlo tolik dveří. Asi do výšky pasu je tu všechno olemované tím tmavým dřevem. Čas od času dřevěný obklad zakončuje jednoduché madlo. Otáčím se a po schodišti mířím do nejvyššího patra. Některé stupně vržou úplně stejně jako parkety na podlaze. Na mezipodestě je jednoduchá dřevěná lavice. Někdo na ní zapomněl podsedák a časopis............"
***
Vojtův popis svého návrhu mně doslova dojal, připadá mně moc krásný, neobvyklý. Přímo člověka zatahuje do vnitrních prostor domu a vyvolává příjemné pocity, měla jsem dojem, že cítím i různé vůně.
Líbí se mně rozvrh chodeb a pokojů, v každém patře je společný prostor seniorů - kuchyně a obývák, na obou koncích domu jsou malé společenské místnosti. Obzvláště se mně líbí nápad s klubem seniorů, stacionář se vstupem do dvora, nápad s "pomalou" kavárnou, různorodost vybavení - není uniformní, ale působí spíš domácím prostředím. Krásné jsou velké střešní terasy, obzvláště se mně líbí, že pamatoval na chování zvířat. To je pro starého člověka většinou hodně důležité. Samozřejmě, že ne pro každého, takže kdo nechce, nemusí se zvířátky přijít do styku.
Návštěvy maminek s malými dětmi je asi obzvláště důležité pro ty seniory, kteří rodinu buď nemají, nebo rodina o ně neprojevuje zájem.
Mohla bych ještě dlouho vypočítávat klady tohoto návrhu, raději ať si podrobnosti přečte každý sám v originále.
Gratuluji k takovému návrhu, obdivuji schopnost tak mladého člověka vcítit se do myšlení a potřeb starých lidí.
********************************************************************************************************
Dalším, podle mě, bezvadným návrhem je práce Mirka.
Výňatek z jeho autorského textu:
"Ptal jsem se: Kdo je to český senior a jak by chtěl bydlet?
V České republice nemají domovy důchodců (jak jsou nazývány) příliš dobrou pověst. Člověk si většinou představí místo, kde senioři nejsou příliš šťastní a žijí zde spíše z donucení okolnostmi. Vše začne přestěhováním. Stěhování je samo o sobě silným zásahem do životů starých lidí, při kterém ztrácejí mnoho sobě blízkých hodnot a jistot. Děje se tak často po ztrátě životního partnera nebo ve stavu, kdy si člověk sám sobě připustí, že už nestačí na běžné denní úkony. Člověk začíná být závislý na svém okolí. Právě pocit závislosti a to, že si připadá člověk, že je na obtíž a neužitečný, vede k rozhodnutí ke stěhování do domova pro seniory. Zjemnění této dramatické situace by právě měla přispět i samotná architektura a celková "nálada" domu. První chvíle strávené v novém domově mohou být rozhodující pro rychlost zapojení jedince do společného života v novém prostředí jeho vlastní zabydlení ve svém novém bytě. Kladl jsem důraz na škálu prostorů, ve kterých se dá dům "žít"."
***
V prvé řadě mě stejně jako u předešlého studenta napadá, jak je možné, že tak mladý člověk tak přesně vystihl, které momenty jsou asi pro starého člověka nejhůře překonatelné. Je to přestěhování se do cizího prostředí z důvodu nutnosti!! - v drtivé většině to není přání, ale nutnost. A další pravda - nejdůležitějším momentem je to, jak na starého člověka zapůsobí první setkání s novým prostředím. Ano, první chvíle mohou být rozhodující pro celý další zbytek života v tom prostředí.
Jako velmi zajímavý nápad mně připadá návrh pěti samostatných domů, které jsou ale propojené prosklenou verandou, takže vlastně tvoří jednolitý celek. To propojení verandou se mně hrozně moc líbí.
Dalším dobrým nápadem je pro mě umístění do objektu např. trafiky, kadeřnictví, kanceláře právníka - to je obzvláště výborný nápad, tyto prostory jsou přístupné jak pro obyvatele domova důchodců, tak pro veřejnost. Přímé setkávání se obyvatel domova s lidmi z okolí je velmi důležité, protože se senioři necítí tak odtržení od života "venku".
Samozřejmě, využití prostor se dá měnit podle potřeby a nápadů vlastníka a obyvatel.
Taky moc gratuluji k tomuto návrhu, je úžasný.
********************************************************************************************************
Snad nikoho neunavím, když sem vložím ještě i třetí návrh - studentek Eli a Míši.
Autorský text Eli a Míši:
"Vytvořit domov a prostředí pro staré lidi? Pro různě mocné i nemocné s jejich zájmy. Pro setkávání i bydlení... Chápaly jsme to jako dvě rozdílné potřeby člověka a vytvořily dva domy inspirované obrazem kláštera a jeho hospodářstvím. Uzavřený dům s dvorem plný klidu, pevnosti a jistoty a jeho podklášteří přinášející ruch a život. Domy jsme svázaly uzlem, kde se setkává veřejnost s jeho obyvateli."
***
Ten nápad s "klášterem" a "podklášteřím" mně připadá naprosto úžasný.
Bezvadný je pro mě i nápad s tím propojovacím "uzlem" - to se mně strašně moc líbí.
Nejvíc se mně ale asi líbí ten nápad s uzavřeným atriem, se stromy - do tvaru "podkovy". Tím jsem úplně nadšená. Pro málo pohyblivé seniory, kteří obývají přízemní prostory s přímým vstupem do tohoto atria, to musí být přímo požehnáním.
Ve vyšším patře je prosklená chodba, prostor, odkud je rovněž výhled do atria, takže se tam dá posedět a strávit příjemný čas.
V objektu jsou prostory pro zábavu, koníčky, návštěvy...........
Na občerstvení, kávu - si může zajít kdokoli z okolí a tím jsou senioři propojení se životem mimo domov.
V "podklášteří" jsou umístěny provozní místnosti s větším ruchem.
Neodolala jsem a ještě jsem vložila jeden výňatek z textu autorek:
"Dnes je ošklivě vydrážděno; hnusí se mi Neapol se svým sluncem, svou vřavou, svými
spokojenými a hlučnými lidmi; sním o nějaké mrazivé samotě na horách, kde je
nesmírně ticho. Jen moře mi dělá dobře; už ujedu z těch splašených měst, neboť tady
jsem nenašel, co jsem hledal. Kdyby byl nějaký klášter bez náboženství, šel bych tam hned."
- Karel Čapek- Korespondence.
*****
Co dodat - opět velká gratulace.
Jenom lituji, že mě nic tak krásného nečeká......
Žádné komentáře:
Okomentovat