Včera jsem se vracela z rehabilitace. Na zastávce MHD mně udělal místo na lavičce starší pán, začal vykládat - že je lepší sedět, než stát, že seděl 25 let. Podívala jsem se na něho - nevím proč, vždycky mně nejdřív na mysl vyvstanou političtí vězni z dob komunizmu - on se začal smát, že nebyl zavřený, že byl vedoucí finančního odboru - či co - ve velkém stavebním podniku (mínil tím v minulém režimu).
Řekla jsem, že to tedy opravdu asi nemohl být zavřený, že já jsem v té době nesměla zastávat žádné lepší místo.
Ptal se mě, co jsem provedla.
Narodila jsem se v rodině živnostníka - mlynáře.
Prý - to jsou povídačky, kdo chtěl, měl se dobře.
No, já jsem v šesti letech prodělala třikrát po sobě noční výslechy podnapilým estébákem při domovních prohlídkách - co jsem asi mohla v šesti letech provést, když jsem ani nechodila ještě do školy?
To se tedy museli "šprajcnout" moji rodiče.
Co mám rozumět pod slovem "šprajcnout" ? ptala jsem se.
No, nechtěli odevzdat majetek.
A proč ho měli odevzdat někomu, kdo nikdy nic nedělal, když mí prarodiče i rodiče dřeli do úmoru, aby mohli zaplatit "pacht" na mlýně a koupit si svůj?
Prý - bylo to tak, stejně, kdo chtěl, měl se dobře.
No, kdo si zachoval rovnou páteř, měl se špatně, kdo se ohnul a podlézal, měl se dobře, řekla jsem.
Ale to už jsem nevydržela a odešla.
Jen jsem si s hořkostí pomyslela, že kdo tehdy býval v milicích např., má dnes o cca patnáct set vyšší důchod, než ten, kdo v nich nebyl........
Vzpomněla jsem si na slova mého dědečka i otce - kdo chce něco mít, musí poctivě pracovat - jak hlavou, tak rukama. A nikdy nezbohatne rychle!!! - Ještě že se nedožili dnešní doby.
Když jsem vystoupila na zastávce, přidala se ke mně paní a chtěla pokračovat v diskuzi. Prý bude teď volit komunisty, ti sice také kradli, ale ne tolik, jak kradou naši politici teď. Snažila jsem se jí vysvětlit, že nejsou u moci, proto nemají možnost tak krást, ani špatně rozhodovat. Trvala na svém. Byla zaměstnaná v supermarketu. Malý plat. V našem městě je velká nezaměstnanost. Její maminka měla příplatek na bezmocnost, ten jí byl značně pokrácený, přestože zdravotní stav je stejný.
Takže - díky pane Klausi, pane Topolánku, pane Nečasi, pane Kalousku i pane Schwarzenbergu - díky Vám a dalším současným politikům bude hodně "obyčejných" lidí volit komunisty. Tohle není první případ, se kterým jsem se setkala. - A momentální absurdistán, který se odehrává na naší politické scéně, na tom vůbec nic nezmění. Bude na to totiž příliš krátká doba do voleb, aby si tito "obyčejní" lidé uvědomili, že se nic nezmění. A těch "obyčejných" lidí je mnohem víc, než těch, kteří se řadí mezi ty "lepší". Bohužel. - Totiž - čím dál víc cítím, jak se jaksi samovolně dnešní společnost začíná dělit na "obyčejné" a "lepší" obyvatele. Mnohokrát jsem se setkala s názorem, že za mnoho negativních jevů v naší současné ekonomice mohou důchodci, postižení a nemocní...... Kdosi moudrý řekl, že úroveň státu-národa se pozná podle toho, jak se dokáže postarat právě o staré, bezmocné, nemocné.....
Chamtivost, korupce, bezcitnost a chování se podle pořekadla "po nás potopa" - to se nikdy moc nezmiňovalo. A to zatýkání v současnosti - to je k smíchu! Ty velké "ryby" jsou dávno za vodou (byly asi včas upozorněny) a ty malé stejně vyklouznou bez větší újmy. A případ dr. Ratha? - Tak to je od začátku výsměch. Samozřejmě, každá krádež má být potrestaná, ale tato kauza vznikla hlavně proto, aby zastřela těch 17 miliard, které zůstaly ve Švýcarsku. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak velké množství lidí na to naletělo.
Je mně smutno a mám pocit beznaděje, jak se - jako stát - propadáme na pořád nižší a nižší úroveň, i když mně už dávno připadalo, že níž se snad ani propadnout nejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat