S velkým zaujetím jsem si přečetla esej Václava Cílka o Pitrimu Sorokinovi .
LN, Orientace, Esej, 05/04/2014 - Václav Cílek
Bohužel, jeho knížka "Krize naší doby", kterou napsal v r. 1948, už není vůbec k dostání. Využívám blog a prosím, kdo by chtěl tuto knížku prodat za rozumnou cenu, ráda bych si ji koupila.
Vložím pár úryvků z výše jmenovaného eseje.
".............jsem tentokrát sáhl po díle ruského a později amerického sociologa Pitrima Sorokina a měl jsem - podobně jako jiní čtenáři - pocit, že jeho dílo bylo napsáno včera, přestože stěžejní práce Krize naší doby vznikala na počátku 2. světové války. Málokterá současná kniha má Sorokinovu promyšlenou pronikavost.
*
*
........narodil se koncem 19. století, mládí strávil na jihu Finska ve společnosti lidí národnosti Komi, kteří žili na úrovni lovců a sběračů. Pak s bratrem a tatínkem táhli klášter od kláštera a opravovali ikony. Hovořil s mnichy a kněžími. Vstoupil do politiky, byl vězněn a později odsouzen k popravě, takže se hodně dozvěděl o vrazích, zločincích a strachu ze smrti. Lenin jej nakonec omilostnil a v roce 1922 donutil opustit Rusko. Sorokin žil nějakou dobu v Praze. Publikoval a stával se stále známějším. Odjel do Spojených států a v roce 1930 byl požádán, aby na Harvardově univerzitě ustavil katedru sociologie. ............
Základem jeho celoživotní práce je myšlenka o střídání dob, které jsou reprezentovány buď smyslovou kulturou (nazývá ji "sensate culture") anebo duchovní kulturou, kterou nazývá "ideational culture". Sorokin pracoval s obrovskými soubory dat a snažil se podchytit celé dějiny lidstva. Například proměny umění studoval na souboru sta tisíce obrazů všech dob, které tematicky dělil do několika kategorií. Podobně když chtěl zmapovat, která určitá doba měla přínos pro poznání nových technologií a ekonomických mechanismů či naopak náboženských a filozofických teorií, pročetli jeho spolupracovníci celou Brianniku a zapisovali si v životopisech významných myslitelů počet řádek věnovaných různým tématům. Statisticky zpracoval Sorokin také témata evropské poezie a prózy posledních dvou tisíciletí a využil k tomu desítek tisíců knih.
Dospěl k názoru, že evropské období jinak úžasné smyslové kultury, které začalo koncem 15. století, se chýlí ke konci a během příštích dekád bude v éře rozkladných zmatků nahrazeno - a to nikoliv bezbolestným způsobem - nějakou novou, víc dovnitř člověka zaměřenou kulturou.............
*
*
Sorokin píše, že žijeme na konci brilantní smyslové civilizace, jejíž světlo počíná slábnout, a přichází šero se svými stíny a strachy...................Sorokin se pozastavuje nad tím, že každá stránka našeho života je stále víc ovlivňována sexem, který pronikl do filmů, knih, novin i reklamy. Zároveň s ním přichází vlna abnormality, ve které se patologické jevy stávají nejenom normálními, ale stupňuje se i jejich síla................. Nejedná se zde o nějaké moralizování, ale pochopení důsledků "sexuální revoluce" v dalších oblastech života, jako je ekonomika. .................... Sorokin dokládá, že mezi umělci sice vždy existoval tělesný a poživačný proud, ale v úhrnu byla evropská civilizace vytvořena ukázněnými, disciplinovanými jedinci, jako byl Platon, Dante nebo Bach.
Paralelně se Sorokinem se vlivem "sexuální revoluce" na společnost zabýval psycholog J.D.Unwin v dobře dokumentované knize "Sex a kultura". Oba dospívají k závěru, že v historii lidstva neexistuje kultura, která by si po uvolnění sexuálních svobod dokázala udržet svoji původní ekonomickou a organizační úroveň. Sorokin to dokazuje na příkladech pozdních kultur starého Babylonu, Persie, Makedonie či ptolemaiovského Egypta.
...................důsledky sexuální liberalizace se nedostavují hned, ale zhruba až v průběhu dalších tří či více generací. První svobodomyslná generace má totiž stále před očima příklad rodičů a prarodičů, kteří ještě žili v zodpovědnější době......................Intuitivně bychom řekli, že více sexu znamená více dětí, ale Sorokin jasnozřivě dokazuje, že to je naopak, protože v honbě za požitky děti vlastně překážejí.................... Dochází k devitalizaci společnosti ................. V takové společnosti pak roste neurotický neklid a kriminalita mladistvých. Lék vidí Pitrim v harmonickém smiřování vyššího a nižšího já. ...............
*
*
Smyslově orientované kultury jsou zaměřeny na vnější svět. Jsou nositeli technologií a objeviteli ekonomických procesů. Jsou dynamické a inovativní. Přinášejí lidem blahobyt, ale nestarají se příliš o duševní procesy a potřeby.................... Co se týče poznávání světa, hmotně založená kultura se nestará o duchovní hodnoty a většinou je ani neuznává, zatímco duchovní kultura vnímá hmotné zákonitosti spirituálním zrakem a vlastně se s nimi míjí. .......
*
*
.......Ve 20. století - a asi ani nikdy předtím - nikdo nepodnikl tak obsáhlou a složitou cestu napříč staletími světových civilizací jako Sorokin...............Byl příliš normální a věřil v sebeukázňování. Přesto je s odstupem nějakých sedmdesáti let (stěžejní díla psal ve 30. letech a zemřel v roce 1968) zjevné, že rozkladné procesy, kterých si tehdy všiml málokdo, narostly do takové míry, že ohrožují chod západní civilizace. Nemáme vizi, a i kdybychom ji měli, nemáme jednotu ani sílu na to, abychom ji uskutečnili.
Sorokin ukazuje, že báječná smyslová kultura (které za tolik vděčíme) prošla aktivní fází a směřuje ke svému cynickému závěru. Nestane se tak zítra. Historie měří buď v okamžicích sil, zvratů a revolucí, anebo v procesech trvajících celá desetiletí. ................. Síla evropské civilizace však spočívá v tom, že v těchto dejme tomu dvou či třech staletích nezažíváme její konec, ale řekněme závěr jedné její etapy. Tento proces se asi nedá zvrátit, ale určitě je možné jej zmínit. Sorokin říká, že potřebujeme vnitřně integrované jedince a organizace, které nám mohu pomoci překonat bouřlivé mezidobí přechodu. Soudobé generace mají podle něj jen dva skutečně potřebné cíle - bezbolestný přechod a položení základů nového světa."
Žádné komentáře:
Okomentovat