Pro trochu potěšení pro všechny, kteří mají rádi poezii, vkládám ukázky z básní Petra Tureckého - odkaz na jeho básně od roku 1992 do současnosti zde
**************************
léto 2017
Zapomenutí
nezřetelné podoby v listí
zjevené v očích
pokosených
Zapomenutých
už si to budu navždy pamatovat
slibuji hvězdnému nebi
s nakloněnou hlavou
v závětří
mezi sekýrníčky
už budu navždy příst
tkání dějin
velkých i malých
už budu navždy připravený
svědčit
o mizejících lavinách snů
už
zastavený v údivu
kompletní nepomoci
po kolena
v listí
*
*
V lese
Vteřiny za mnou
a přede mnou
plouživá plachetnice Kovadlina
rána za ránu
větví ohýbané týly
narovnávat chtějí očí vhled
lámány i ohýbány
miliony let
vzdouvám se obzorem
rozehnaný páry tvar
mezi proteklými léty
z vlhké země kal
za mnou a přede mnou
úderů vždy pár
*
*
V nedohledno
V nedohledno
generací
a přec na dotyk
světloplachý
průzor
proskočit
Z dálky
zvát
toužebné zvolání
z vrásna
vrásno prý není
ale já jsem do něj zabodl prsty
jako do másla
vytahoval ty jež kanou
hříčkami staletí
v zpomalený tep zmizelých dní mízu zahleděnou
do krásna
v nedohledno toužil jsem povstat
věřit v hebkost minulosti
věřit iluzím dotyků
zvrásněných palčivou přítomností
nesmělých extází a snů
*
*
V proudu
V proudu vodícím krvavé stužky moci
v rozjásaných červnových listech
mízou tryskající do výšin horkých nocí
vidění bez konců vidění horký dech
přijatý tvar vržený před sebe
zrádných vzdáleností
z mezí vyskakujících komet
zářících vláhou padajících shluků par
stírá ochvění
převrácených milostí
vrací minulosti
vrací v zmar
v proudu naléhajícím
vstát z umírání
proměnit se v paprsek mžiku
v světla míhání
palesků pár
po zemi
**************************
podzim 2016
V lese
v lese
bývá chladněji
než na hlíně města
mokré dlažební kostky
mokvají
syrovou stravou
a tříští na druhou stranu
na druhou stranu
skupiny odpadlíků
střepin
které se nemají rády
*
*
V tom co zbylo
ve světle
ve světě
i v zeleni
lidskými ústy a hlavou
vyslovuje se
tlející zemí
spoutanými kameny
dere se ven
z nějakého rozmaru
z nějakého domova
a taky z dálky
táhne se to jako temná řeka a teskný proud
a přece
třpytící se tisíci
z tisíců
vystupuje na povrch a vyslovuje se
ve tvém rameni
v tom co zbylo na cestě
ve stínu
všude kolem
odleskem lidských úst
odleskem hlav
které nakonec nezůstaly
*
*
Svědek
úplněk nad stromy
a nad mraky
ještě zbylo pár světlušek
pod nohama proud země
teče z dávna
a vydechuje a klouže
stal jsem se svědkem
vůní
stal jsem se svědkem
prosakujícího svitu
pozorovatelem věčnosti
uprostřed lesa
*
*
1
sevření úzkostí z toho co bude
a nenávist zbůhdarma
smrti se bojím
bojím se zavřít oči
že tam už nebudeš
že zůstanou dvě světla na podlaze
2
čas se svlékl z mých rukou
zůstal jsem sám
ponořený v levné nic
3
chtěl jsem se vetřít do pochybností
a najít tam pravdu
která vysvobodí
ve škvírách
prach
v prach
a mlhy v lesích
*
*
Nemohu uchopit nic
podstatného
sedím a držím se věcí
nekonečného rozpadání
nemohu vstoupit do času
a pevně stát
místo toho padám přeludem
dokořán
mysl mne tolikrát podvedla
a přesto se k ní stále vracím
k svému zvratku
s nenávistí v patách
protože vím, že nic nenajdu
**************************
r. 2006
v závoji mlhy poznal jsem
odloučenost
možná to byl jen její symbol
v závoji mlhy poznal jsem
symbol
samoty
vlhkosti
trošku zimy
trošku strachu z toho, co bude
trošku smíchu z malověrnosti
trošku štěstí z náhody
že tu jsem
**************************
r. 2003
Hle - soumrak
přinesla jej v náručí
večernice
*
*
Mez i komíny je úzko
v té prochřadlé době
mezi člověčími bytostmi
bývá úzko
když neumí zřít sami sebe
ve tvářích
Žádné komentáře:
Okomentovat