Nedávno mě navštívila sestra (Eva) se svojí dcerou (Věrkou).
Se sestrou jsme se neviděly už nejméně dva roky - kvůli zdravotnímu stavu obou. Ale telefonujeme si spolu prakticky denně. S Věrkou jsme se neviděly tuším od r. 2000. Je neuvěřitelné, jak čas ubíhá - to si člověk uvědomí hlavně, až zestárne.....
Čirou náhodou nás Věrka obě vyfotila v podobné pozici, jako kdysi - snad v r. 1945 - maminčina kamarádka - fotografka.
Mám z toho setkání velkou radost - i z těch vydařených fotek.
Květen 2018.
Rok cca 1945.
Ještě jednou - 2018.
A opět alespoň dvě fotky z návštěvy Natálky u nás v téže době.
Natálka je velký rošťák - umí dělat nejrůznější legrace, které ji učí tatínek. Moc učit ji tedy nemusí, stačí, aby jednou něco viděla, a hned to opakuje.
V těchto dnech prý viděla, jak dědeček cosi přibíjel a vzal si do pusy hřebíky - okamžitě to také udělala. Všichni musí dávat pečlivý pozor, co dělají, protože ona je neskutečně všímavá a velmi učenlivá.
Také musí všechno vidět, sama prozkoumat, všude se podívat.
Prostě - je úžasná
......
Žádné komentáře:
Okomentovat