Špatný den - okradení

Včera jsem měla hodně nepříjemný den.

Šla jsem nakoupit do Alberta, což je v této době pro mě už tak dost namáhavé samo o sobě, kvůli vzdálenosti. Z domu jsem vyšla cca ve 13:30 hod.........

Výhodné pro mě je, že jsou v budově umístěné různé pobočky - např. lékárna, optika, česká spořitelna....... Mohla jsem si tedy současně s nákupem vyřídit nové brýle, dostala jsem předpis na silnější skla - s poznámkou, že už je to naposled, protože budu muset nutně nejpozději na jaře příštího roku jít na operaci šedého zákalu - v obou očích.

V optice byla mimořádně příjemná a šikovná slečna, zaplatila jsem zálohu a odešla nakupovat. Když jsem si vybírala jogurty, poprosil mě cizinec - Polák - abych mu pomohla vysvětlit složení jednoho jogurtu. V ten moment jsem se tedy otočila zády k nákupnímu vozíku, kde jsem měla položenou kabelku - velká chyba, na kterou neustále všichni upozorňují...... Pak jsem se otočila zpět, dokončila nákup, přišla k pokladně, nahlásila, že budu platit kartou, zboží jsem si vložila do tašky na kolečkách a sáhla jsem si do kabelky pro peněženku. Ta už tam, bohužel, nebyla. Byl to pro mě šok. Dál nebudu podrobně popisovat celé martýrium, znovu procházení po obchodě s členem ostrahy - ten byl mimochodem velmi laskavý. Někdy se prý stává, že pachatel nechá peněženku položenou na některém regálu, protože doklady jsou mu k ničemu.

Paní pokladní platbu za zboží stornovala a tašku mně postavila bokem, aby ji někdo nevzal.

Hned jsem v pobočce spořitelny nechala zablokovat VISA kartu.

Pak jsem se snažila sehnat někoho z rodiny, aby pro mě přijel a nákup zaplatil.

Samozřejmě, nikdo nebral mobil.

Po delší době se spojení podařilo a nakonec pro mě přijela manželka vnuka - s pravnučkou a mou dcerou, která vše zaplatila - má VISA kartu mého manžela.

Dojely jsme domů a já jsem šla hned zavolat na policii - kvůli občance. V peněžence jsem měla naprosto všechny doklady.........

Domnívala jsem se, že bude stačit prozatím telefonické nahlášení ztráty občanky. Bohužel, musela jsem přijít osobně, kvůli sepsání protokolu.

Smůla nebrala konce, protože příjezd k policejní stanici není možný, opravuje se celá ulice právě v těch místech. Musela jsem tedy jít pěšky dost velký kus cesty. Pro zdravého člověka by to nebylo vůbec nic závažného, pro mě už po těch hodinách čekání v obchodě atd., to byl téměř nadlidský výkon - kvůli dušení a bolesti páteře.

Policisté na mě byli všichni velmi hodní. Nejdřív se mnou vše sepsala policistka, ale řekla mně, že jí končí služba, takže po příchodu noční služby bude se mnou vše znovu sepsáno. Také že se pokusí mezitím zjistit, jestli je v těch místech, kde jsem se snažila vyhovět tomu cizinci, kamera.

Manžel byl v té době na dialýze. Musela jsem tam tedy zavolat, aby mu řekli, že nebudu večer doma. - Jemu telefonovat nemohu, protože nedávno téměř úplně ohluchl (a oslepl), takže telefonovat mu není možné.

Jediná pozitivní věc z této celé události je ta, že jsem si dokázala naprosto přesně vzpomenout, jak jsem při nákupu postupovala a uměla jsem dost přesně popsat toho člověka. Takže - stařecká demence mně zatím ještě nehrozí .

Ale stejně jsem neustále upozorňovala, že je mně 76 let a tudíž si nemohu být se vším naprosto jistá. Policista mně řekl, že mohu být klidná, protože kdyby se zeptali sta lidí na popis jednoho člověka, bude ho každý popisovat úplně jinak.

Dostala jsem papír místo občanky, je platný dva měsíce, stejně si ji ale musím vyřídit, i kdyby se náhodou moje doklady našly.

Byla jsem ubezpečená, že mně nehrozí žádné nepříjemnosti, protože jsem vše okamžitě nahlásila. Snad tomu mohu věřit.

Pro mě je ale stejně nejhorší to, že budu muset znovu vyřizovat všechny doklady - občanku, platební kartu, kartu VZP - a na všechna ta místa se musím osobně dostavit.

Ještě že má vnuk tak hodnou manželku, uklidňovala mě, že se mnou všude pojede a vše vyřídíme najednou.

No, domů jsem se dostala ve 20 hodin!!!

Ještě jsem také nemohla hned sehnat taxíka. Prostě "den blbec".

Ale všechno jsem si zavinila sama, měla jsem být na kabelku opatrná. Neustále v TV právě na toto upozorňují. Já si ji do vozíku odkládám proto, abych ulevila páteři alespoň na tu chvíli nákupu. Ale to není žádná omluva.

Dodatečně mně bylo jasné, že prosba o radu byl sehraný pár zlodějů, uvědomovala jsem si postupně přesněji a přesněji detaily, jak to vše probíhalo.

Ale stejně příště, když mě někdo požádá o pomoc, budu se snažit vyjít vstříc - jen budu opatrnější.

*

*

17/05/2018 - Dodatek

Jsem v euforii. Dnes ráno mně telefonovali z policie, že díky mému přesnému popisu toho Poláka, který mě při nákupu zaměstnal prosbou o pomoc, hned druhý den večer chytli v Jihlavě v obchodě. Nezačíná mně tedy stařecká demence, ani nic podobného!!!! Proto ta euforie. A také proto, že už ten zlodějský tým nemůže v budoucnu nikoho dalšího okrást. Tedy doufám!!!

Ještě musím dodat, že policisté u nás v Třebíči se ke mně chovali moc hezky. Vůbec jsem ani nepomyslela na to, že by bylo možné tyto zloděje dopadnout. Proto patří našim policistům můj velký obdiv a dík za laskavý přístup ke mně.