Během dvou dnů jsem přečetla další krásnou knížku Ondřeje Kundry - Vendulka: útěk za svobodou
Mám všechny knížky Ondřeje Kundry, všechny jsem přečetla "jedním dechem". Stejně tak to bylo i u této jeho poslední knížky.
Styl psaní pana Kundry mně velmi vyhovuje - umí přesně vystihnout to nejdůležitější z tématu, o kterém píše, nepíše zbytečně květnatě, naopak píše stručně, věcně - a to dodává jeho knihám věrohodnost a člověk se cele vcítí do postav a děje. Někdy to bývá stresující, smutné - ale právě pro autentičnost potřebné. Jindy zase člověk prožívá radostné chvíle s popisovanými postavami.
Nebudu popisovat děj, mnoho lidí zřejmě osud fotografie a na ní zachycených lidí zná alespoň částečně. Navíc by to nemělo žádný smysl - je potřeba knížku si přečíst.
Knížka by se měla stát povinnou četbou ve školách, protože je o statečnosti, lidskosti, touze přežít za každou cenu i v nelidských podmínkách, o sebeobětování ......... ale také o krutosti, nelidskosti, nesmyslném zabíjení nevinných lidí, o tom, kolik zla je i v lidech, o kterých si člověk myslí, že je zná a že jsou dobří........., o šíleném období v lidských dějinách, které by se už nikdy nemělo opakovat, ale vyvarovat se něčemu podobnému je možné jenom poznáním .........
Knížka je vybavena úžasnými fotografiemi Jana Lukase, který se proslavil nejen u nás, ale i v zahraničí.
Právě jeho fotografie Vendulčiny rodiny a samotné Vendulky, zachycené těsně před před odchodem do Terezína, se stala ve světě symbolem holocaustu.
Jan Lukas byl celoživotní přítel Vendulčiny rodiny, díky jeho pomoci dokonce Vendulka přežila i krutou zimu v koncentráku..........
V knížce jsou tedy popisované osudy obou rodin, přátelství těch, kteří přežili, přetrvalo až do jejich smrti.
Knížku velmi, velmi doporučuji k přečtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat