Před nedávnem jsem přečetla - musím říct, že jedním dechem - knížku Postel, hospoda, kostel - je napsaná formou rozhovoru Markéty Zahradníkové s katolickým farářem Zbigniewem Czendlikem.
Její přečtení bych doporučila všem - věřícím i nevěřícím.
Pana faráře Czendlika obdivuji pro jeho lidskost, otevřenost, upřímnost - a mnoho dalších vlastností, které při čtení tohoto rozhovoru vyplynuly.
Toto jsem opsala z anotace v Databázi knih:
"Není kněz jako kněz - Zbygniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně - jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.
Pro lepší představu jsem vypsala pár ukázek:
A další předměty? Co se vlastně učí kněz?
Samozřejmě teologii, ale taky filozofii, antropologii nebo třeba jazyky. Na ty nejsem zrovna kadet, takže taková řečtina byla dost horor. Navíc mě to opravdu nebavilo. A ze všeho nejvíc mě nudilo studium Bible. Hlavně Starý zákon.
To chceš veřejně prohlašovat, že studium Bible je nuda?
Proč ne? Pro někoho možná není, ale pro mne rozhodně je. Já mám k Bibli jiný vztah. Čtu ji spíš jako milostný dopis. Takže její rozbor a všelijaké pitvání považuji za naprostou ztrátu času. Podle mě to té knize spíš škodí.
*
*
*
......Tím chci říct, že Bibli nečtu jen rozumem, ale především srdcem. Snažím se vnímat ducha toho textu. Slovíčkaření mě nezajímá, vůbec nespekuluju, jestli to bylo tak nebo jinak. Přijde mi, že všechny ty analýzy, bádání a výklady nakonec dělají z toho našeho milostného dopisu paskvil. Pak se kvůli slovíčkům hádáme a nakonec rozdělujeme. Myslím, že takový přístup Bibli vlastně znehodnocuje...........
*
*
*
.......Pátrání po Boží podstatě je ztráta času. Není důležité, co si o Bohu myslíme, ale co on soudí o nás. Nejdůležitější je vědět, co od nás očekává. Například já mu chci dokázat, že do mě dobře investoval, a vracet mu jeho přátelství co možná nejlépe. Pointa není v tom Boha pochopit. Protože pokud by se nám to povedlo, stal by se menším, než je náš rozum. V tu chvíli by přestal být Bohem. Zkrátka je třeba akceptovat, že jsou záležitosti, které tady na zemi nikdy nepochopíme. A Bůh mezi ně patří. Řekl bych, že se s tím dá žít.
Koneckonců je toho víc, čemu vůbec nerozumíme. Třeba pro mě je španělskou vesnicí teorie relativity. Nejsem žádný Einstein a jsem s tím smířen. Velice si vážím všech, kteří tyhle věci chápou, ale i jejich rozum má své hranice. To je stejné jako tady s tou lahví. Vejde se do ní maximálně litr. Takže do ní asi těžko přelijeme tamten plný kýbl. Jednoduše se nám to do ní nevejde. A stejně tak je to i s naším rozumem. Mozkem všechno neobsáhneme - Pán Bůh se do našeho rozumu prostě nevejde.
Naštěstí se vejde do našeho srdce. Rozum máme omezený, ale srdce nikoli. Nikdy nemiluji tak moc, abych zítra nemohl milovat více. V lásce nejsme nijak limitováni. V poznání máme své hranice, ale milovat můžeme nekonečně.....................
Zvýraznění v textu je moje, nemusí s ním každý souhlasit. Ale pro mě je to hodně důležité.
Žádné komentáře:
Okomentovat