V posledních dnech října jsem prožívala neskutečné bolesti.
Přišlo to náhle, i kdybych se jakkoliv vzpouzela, musela jsem si nakonec zavolat rychlou pomoc. Nemohla jsem se bolestí nadechnout, pohnout, bylo mně na omdlení, na zvracení - to jsem nakonec stejně zvracela…….
V pondělí večer mě tedy rychlá sanitka odvezla do nemocnice.
Byla jsem přesvědčená, že co nejdříve po příjmu do nemocnice dostanu infuzi jednak proti bolesti, jednak na uvolnění svalů - z dlouholetých zkušeností s problémy s páteří už vím, co by mně určitě pomohlo. Infuzi jsem dostala až po docela dlouhé krušné době.
Po přijetí mě totiž paní doktorka nechala udělat hodně vyšetření - ale některá nechápu - CT břišní dutiny, průtočnost žil na nohou...........když jsem měla zablokovaná žebra.........rentgen páteře to samozřejmě ano - to jsem se pak ale stejně při vizitě před propuštěním domů dověděla, že páteř prostě stárne, nemládne a vyměnit se nedá, mám velké degenerativní změny...... - takže co......
Pohled z okna nemocničního pokoje - takhle jsem to viděla......
..... no a tohle je skutečný barevný svět......
Když mně tedy ve čtvrtek při vizitě bylo řečeno, že v poledne budu propuštěná domů, ptala jsem se, co mám přes víkend dělat proti té silné bolesti…. Přece stačilo, zajistit mně přes víkend správnou rehabilitaci (rehabilitační oddělení je i v nemocnici) a do infuze dát lék na uvolnění svalů, ne jenom proti bolesti.......
Měla jsem si vše zajistit sama u praktického lékaře - ale tam jsem se dověděla, že si mám přes víkend zajistit rehabilitaci v rodině nebo u známých. To mně připadalo docela kruté.
Ve čtvrtek v poledne jsem tedy šla domů.
Naštěstí jsem si po dvou hodně těžkých nocích a dnech doma uvědomila, že jsem si před nějakým rokem koupila gel pro sportovce - na uvolnění svalů např. po obtížném závodě nebo tréninku. Použila jsem jednoduchou věc - na dlouhou velkou vařečku ve tvaru elipsy, z jedné strany vypouklou, jsem si dala ten gel a záda si natřela, vícekrát. Stal se zázrak - ulevilo se mně. A protože mám doma od doby, kdy jsem v r. 1985 ochrnula do pasu a zůstaly mně potíže ve formě bolestí, nejrůznější masážní "udělátka", začala jsem se konečně po jejich častém používání a po opakované aplikaci toho gelu, cítit lépe, i když to znamenalo úlevu vždy jen na pár hodin.
Na pondělí jsem si už zařídila rehabilitaci. Přišla za mnou moje úžasná fyzioterapeutka paní M. Rynešová, která mě už jednou zachránila před operací krční páteře. Nemohla přijít dříve, měla celý týden dovolenou.
Zjistila, že jsem měla zablokovaná 4 žebra, nejhorší je to 4., které dráždí žaludek - proto to zvracení a odpor k jídlu……..
Po rehabilitaci se mně ulevilo - tedy, nejdříve vždy po první rehabilitaci přijde reakce, to je jisté, ale pak už je to jenom lepší a lepší. I když to pořád není úplně dobré, nevím, co si ta moje žebra pořád vymýšlejí!
Takže - těch 6 dnů a 5 nocí palčivých bolestí v nemocnici bylo úplně zbytečných, kdybych dostala správnou péči.....
Během těch krutých dnů v bolestech, jsem si potvrdila některé věci, některé uvědomila.
Už jednou jsem někde napsala, že začínám rozumět přístupu ke stáří a k nemocem jak o něm mluvila herečka Květa Fialová (i když musím říct, že jsem měla půjčenou knihu, kterou napsal její přítel po její smrti - a musela jsem ji přestat číst, protože mně až příliš připomínala bulvár, který nesnáším.....).
Uvědomila jsem si, že člověk si na dlouholeté, chronické nemoci zvykne, začne jim rozumět, vychází jim vstříc - aby i ony vycházely vstříc jemu, aby tak život byl co možná nejpříjemnější. Když se pak najednou, jako blesk z čistého nebe, objeví něco jiného, nečekaného a hodně bolestivého, člověka to docela dost rozhodí. Najednou neví, jak si pomoct, co udělat, aby se bolest zmírnila, aby se vůbec mohl pohybovat a nadechnout..... A navíc, když je doma sám........
Pak jsem si potvrdila, že k seniorům se většinou přistupuje ve zdravotnictví jinak, než k lidem, kteří jsou pro společnost ještě "perspektivní". Bylo to tak v minulosti, je to tak v současnosti a určitě to tak bude i v budoucnosti. Samozřejmě, jsou výjimky - všude, v každém odvětví lidské činnosti - tedy i ve zdravotnictví - vždycky záleží na jedincích. Jak jsou empatičtí, citliví, jak je pacient pro ně člověkem a ne jen jakousi porouchanou věcí.
Lituji seniory, kteří jsou úplně samotní, nikoho nemají. Cítila jsem to silně, protože rodina jak na smůlu byla celý týden pryč. Samozřejmě, jsme si denně několikrát volali a i taková účast strašně moc pomůže. Když ale někdo zůstane úplně sám, je to strašně moc deprimující….
Neumím vůbec slovy vyjádřit, jak moc jsem vděčná všem svým facebookovým přátelům, kteří se mně ozvali a snažili se mně všemožně podpořit, dokonce mně paní Erika Duchanová nabízela fyzickou pomoc........ byla jsem opravdu vším tím dojatá a při těch bolestech, které člověka srážejí opravdu hodně až "na kolena", to bylo právě to, co mně tolik pomohlo.
Ve zprávách člověk slyší jenom samé špatné události - válečné hrůzy, závisti, nepřejícnosti, přání všeho zlého téměř vždy právě těm dobrým lidem........ člověka přepadá beznaděj a pocit, že dobro už úplně vymizelo. A najednou - tolik dobra, tolik podpory a ochoty pomoct………
Žádné komentáře:
Okomentovat