Dětství před érou PC a TV a nyní

Včera pozdě večer jsem - přes veškerou vytíženost a únavu a namlouvání si, že bude lepší, když půjdu spát - neodolala a v rychlosti jsem si pročetla moje oblíbené blogy. Neměla jsem už sílu reagovat - a také jsem si při pročítání té diskuze o pubertě a dětech některých z vás připadala tak strašně stará, že jsem si řekla, že si svoje pocity napíši raději jenom sem. Kdybych neměla blog, nepsala bych to nikam, takhle si hezky zavzpomínám.

Když jsem chodila do základní školy, tak samozřejmě žádná televize nebyla, o počítači nemluvě. Asi v šesté třídě jednou můj oblíbený pan učitel Cigánek vykládal, že existuje skříňka, kde jsou obrázky jako v kině, které se přenášejí na dálku, jako třeba u telefonu. Přišla jsem domů a strašně zklamaně jsem mamince vykládala, jak si pan učitel vymýšlí, že něco takového přece není možné. (V té době už samozřejmě ve Spojených státech dávno měli TV v domácnostech.)

Vzpomínám na krásné zimní večery, kdy otec krájel a rozděloval jablka, maminka s babičkou většinou pletla nebo něco šila, my jsme si se sestrou hrály a všichni jsme si vykládali. (Často se u nás pouštěla Svobodná Evropa a otec neustále prohlašoval "do roka to praskne". Bohužel, už se toho nedožil.) Dnes se pustí TV a nejvýše se jenom komentuje, co kdo hloupého nebo dobrého říká. Děti většinou sedí u počítače.

Z různých anket a osobních zkušeností vyplývá, že děti teď téměř nečtou a ani si moc nechodí hrát ven. Samozřejmě, záleží na rodičích, jak děti vedou, ale myslím si, že je to většinový trend. Děti dnes rychleji dospívají (tedy alespoň duševně), protože získávají mnohem víc a dříve vědomosti a zkušenosti právě jak z PC, tak z TV. Nevím, jestli je to lepší nebo horší - stále se musím vracet k A. Koestlerovi, který říkal, jak se strašně rozevírají nůžky mezi rychlým technickým vývojem a pomalým vývojem morálním, etickým......

My jsme si hráli nejvíce venku. Já jsem nejraději lezla po stromech, dělala si tam hnízda .... . (Narodila jsem se na samotě - ve mlýně.) Ale hlavně, hodně se vzájemně vykládalo. Dnes jakoby měli lidé k sobě dál. Nikdo nemá čas se zastavit a projevit třeba i zájem o druhého. Možná i proto mě blog tak vykolejil. Asi jsem měla štěstí, že jsem zrovna narazila na váš okruh, kde jste k sobě opravdu hodní, ale zároveň i upřímní (alespoň to tak cítím) a když má někdo problém, rychle se snažíte co nejlépe poradit. - Bohužel, vůbec neumím vyjádřit vše tak, jak to cítím a jak bych to chtěla napsat. A také zjišťuji, že bych se moc rozepsala, tak je to vzpomínání hezké.

Jinak - samozřejmě puberta je asi stále stejná. Měla jsem dlouho pocit, že moje starší sestra je preferovaná, je jí nadržováno atd. Jenom forma projevu je dnes možná trochu jiná.

Jestli toto mé povídání budete někdo číst, docela by mě zajímal váš názor na ten problém omezené komunikace mezi lidmi a na dětství trávené dnes ponejvíce u PC a TV.