Včera a dnes dopoledne jsem nemohla na internet. Měla jsem v PC "Trojského koně". Nevím, co se mně v jeho útrobách dostalo tajně do mého PC, ale určitě nic dobrého. Stálo mě to - včetně nového antivirového programu - přes dva tisíce. I přes moji veškerou snahu totiž nešlo virus zlikvidovat. Jak mi řekl dnes pracovník servisu, virus mně vypnul určité části antivirové ochrany. Po nainstalování nového AVG se PC "vyléčil", ovšem co se ztratilo, to budu ještě postupně zjišťovat. Jsem na mrtvici, protože moje snažení vydělat peníze překládáním na novou tiskárnu a obrazovku přichází vniveč. Peníze jdou na nějakého Trojského koně. Nemohu pochopit ty lidi, kteří se baví vymýšlením takovýchhle zlých věcí.
Teď ještě o něčem jiném. Včera ráno jsme šli na poštu s úmyslem, že po vyřízení záležitosti na poště půjdeme ven, za město, směr pole a les. Na sídlišti, na rozpálených dlaždicích a udusané, tvrdé zemi, se mátořil sem a tam krteček. Bylo jasné, že na tom prudkém slunku a rozpálené zemi dlouho nevydrží. Měla jsem u sebe igelitový sáček, ale bála jsem se krtečka do něho nabrat - chtěla jsem ho odnést do stínu a na měkčí zem. Pomohla mně v tom jedna hodná paní, takže jsem ho odnesla pod stromy, kousek od pole. Pamatuji se, že když jsem byla malá, otec nikdy krtky nezabíjel, když řádili na zahrádce. Vždycky si na ně brzy ráno počkal, vykopl je širokou specielní motykou i s kusem hlíny a v kyblíku je odnesl za vodu - řeku - na louku (byla to naše louka, aby si někdo nemyslel, že jsme takto obšťastňovali sousedy). Jednou dokonce vykopl krtka albína - byl úplně bílý. Na louce se jim asi dobře dařilo, byla samý krtinec. No - a pod tímto dojmem jsem chtěla totéž udělat s výše zmíněným krtečkem, chtěla jsem mu dát šanci na záchranu. Na chodníku by se býval upekl nebo by ho zakousl pes nebo kočka, kterých tam pobíhá docela dost. Nevím, jestli jsem udělala dobře, snad ano. Jestli to někdo budete číst, napište na toto mé jednání svůj názor, abych se popřípadě do budoucna vystříhala chyb. Vím, že mláďat divokých zvířat se nemá dotýkat, ale tomu krtkovi hrozila v krátké době smrt. Tak mně vynadejte nebo poraďte, jak se v takovém případě chovat. Dík.
Ještě o něčem - smutném. Už jsem se tu jednou zmínila, že velmi těžko onemocněl můj spolužák a dobrý kamarád. Včera jsem od něho dostala SMS z nemocnice, že mu není vůbec dobře a že má obavy, že už tam zůstane až do konce. Je mi moc smutno, člověk neví, co má v takovém případě vůbec odpovědět. Při té příležitosti jsem si uvědomila, jak je důležité, chovat se k sobě hezky, laskavě. Život je tak krátký!! Měl by se využít co možná nejvíc pro dobré věci. Snažím se chovat podle následující rady:
člověk by si měl každý den večer promítnout celý prožitý den a uvědomit si, co za ten den udělal špatného a co dobrého, co mohl udělat lépe a že to třeba z osobní pohodlnosti neudělal. Taková bilance je dobrá obzvláště pro další den. Protože přiznat si, že jsem něco vlastní vinou "zvrtala" není moc příjemné a člověk se pak snaží tomu vyhnout, aby se třeba sám před sebou nemusel stydět. Nejobtížnější ovšem je, omluvit se, pokud jsem někomu - i když nechtěně - ublížila. Je to ale nejdůležitější. Ale to jsou všechno čistě moje osobní pocity a ze zkušenosti už vím, že ta rada je opravdu dobrá.
Takže jsem se opět vypovídala ze svých starostí. Říkám si, jestli je to vůbec správné psát na blog starosti a potíže, že tím jenom otravuji lidi, kteří to náhodou čtou. Ale zase si teď říkám, že je to naprosto svobodné, kdo to nechce číst a kazit si třeba náladu, tak jednoduše to číst nebude.
Všechny zdravím a přeji hezké letní dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat