Další verze Tuláka+doporučení krásného filmu - Krajina stínů

Vracím se k předešlému článku o mém dětství ve mlýně. Našla jsem totiž další verzi balady o tulákovi.

 

Zjistila jsem, že je od českého skladatele R. Piskáčka (1884 - 1940), který ji napsal pro svou operetu. Myslím si, že tady ta verze je právě ta, kterou mně zpíval otec, protože jsou tam v poslední sloce i ty šeříky, i ti motýli, na které jsem se pamatovala. Také ta první sloka je to určitě tato (níže uvedená), ale ta prostřední z verze v minulém článku i v tomto, tu si nepamatuji. Možná otec pomíchal obě verze a vzal si z každé něco. Ta druhá balada, o kanadské poště, to je přesně ta, co je uvedená v minulém článku a kterou mně otec zpíval, to vím určitě.

Každopádně jsem Ghostovi strašně moc vděčná za typ, má to pro mě velký význam. Ale to člověk pozná, až zestárne.

Tulák

Jak to ptáče světem sem a tam
smuten bloudím bez cíle a sám,
přejdu hory, doly, vsi a města,
kam však vede moje cesta,
to já sotva znám.

A tak toulám se už dlouhý čas,
dnes mám bídu, zítra nouzi zas.
věru kapsy moje jsou tak chudé,
pomalu že sotva zbude v nich na provaz.
A přec kupodivu někdy zdá se mi,
že jsem nejbohatší z lidí na zemi.....

Když zjara první vonný květ se venku počne rozvíjet,
každému štěstí ve tváři hned zazáří.
A vůně šeříků láká motýly na hrob tuláka,
vždyť jiným též mu kvet´ten máje květ.

Ještě bych chtěla Ghostovi i všem ostatním doporučit krásný film. Včera jsem se dívala na video, na film, který mám moc ráda a viděla jsem ho už několikrát. Před krátkou dobou jste tuším že u Tebe Ghoste probírali podobné téma, nemohla jsem se debaty zúčastnit. Ale pořád jsem na to myslela. Protože si myslím, že tento film je právě o prakticky té samé diskutované věci, tak jsem ho chtěla doporučit - ale myslím si, že ho všichni znáte. Opsala jsem z internetu:

Krajina stínů (Velká Británie 1993, 131 min., širokoúhlý)

Anthony Hopkins a Debra Wingerová v milostném dramatu, natočeném podle skutečného příběhu a odehrávajícím se v Oxfordu počátkem 50. let. Do života uznávaného spisovatele a profesora C.S. Lewise tehdy vstoupila jeho obdivovatelka, básnířka Joy. Lewis se svým citům nejdříve brání, ovšem jeho poklidný, uzavřený a kultivovaný staromládenecký svět bere pomalu za své... Režíroval Sir Richard Attenborough. Snímek, oceněný jako nejlepší britský film roku 1993, měl v následujícím roce dvě nominace na Oscara: za roli D. Wingerové a za adaptovaný scénář.

Připadalo mně, že on hlavně nechtěl riskovat nebezpečí velkého citu, protože se obával velké bolesti v případě jakékoliv prohry. (Zemřela mu matka, když mu bylo 9 let a on to těžce nesl.) Teď musí čelit úplně stejnému konci. Vy jste právě na toto téma diskutovali. Také je ten film o problému lidského utrpení, proč je, proč to Bůh dopouští atd. Podle mě je to výborný film, s výbornými hereckými výkony a výborná režie. Tak jsem ho chtěla doporučit všem, kdo by si chtěli připravit hezký zážitek.