Včera jsem měla opět takový "perný den". Ráno po snídani - obligátní dva nahřáté rohlíky s trošičkou domácí marmelády - jsem málem dostala slinivkový záchvat. Člověk nikdy neví, kdy ho to postihne.
Bylo mně hrozně špatně a přišly i všechny ostatní průvodní jevy podrážděné slinivky - z člověka se chce úplně všechno dostat ven všemi možnými otvory. Měla jsem si jít cosi vyřídit do nemocnice a pak na rehabilitaci (tam mě velmi účinně pomáhá paní rehabilitační proti bolestem kyčelního kloubu, ramene - no zkrátka všech kloubů) a myslela jsem, že se tam vůbec nedostanu. Ale náhodou přijela moje dobrá přítelkyně Jitka, je to moje sluníčko - doslova. Jednak mně umí předat pozitivní energii - je to k neuvěření, ale doslova to cítím, když mně ji dává - jednak mě vždycky potěší její přítomnost, protože ona taky maluje, moc hezky a dobře si po všech stránkách rozumíme. Donesla mně jako dárek knížku: Tim Martin - Surrealisté (z Levných knih - myslím, že o této řadě také psal WuWej). To jsem tedy moc ráda, protože jsou tam někteří malíři, které neznám. A pak mně půjčila knížečku Africké pohádky od O.D. Westa. Na závěr mého povídání Vám přiblížím pohádku o pravdě a lži - nedá mi to, abych Vám to sem nenapsala.
Spolykala jsem postupně 3 Kreony, dostala od Jitky energii, Jitka mě zavezla autem do nemocnice a mně se začalo ulevovat, takže jsem vše nakonec dobře zvládla. Sice mně ani dneska není moc dobře, i po suchých rohlících se cítím bídně, ale je to lepší, než včera. Dnes si jdu za paní doktorkou pro recept na Kreon na slinivku, jsem zvědavá, jak dopadnu. Ale už mám zprávu od paní doktorky z Brna, že v nejhorším mohu jet za ní a ona mně pomůže a taky by mně prý mělo být uděláno CT slinivky. Je to dobrý pocit, že u ní mám naději alespoň na nějakou pomoc.
Včera mně ve městě vybylo trochu času do odjezdu autobusu, tak jsem ho využila návštěvou výstavy fotografií. Byla jsem nadšená. Ten člověk vystudoval Institut výtvarné fotografie v Praze. Jmenuje se Antonín Kanta. Vložím sem některé jeho fotografie, bohužel, opět v katalogu nejsou právě ty obrazy, které se mně nejvíc líbily. To je tak vždycky. Doufám, že si uděláte představu.
Také přiložím ukázku výtvarné práce mé přítelkyně Jitky. Bohužel, nemám jiné fotky jejích obrazů, jenom tyto čtyři.
A teď ta pohádka o pravdě a lži z knížky Africké pohádky - napíši ji jenom ve zkratce:
V dávných časech chodily pravda a lež spolu po světě. Před jednou vesnicí řekla pravda lži, aby nemluvila, že ji lidé nemají rádi, že vše řekne ona, protože ji lidé vítají a chtějí ji mít u sebe.
První potkaly ženu, která je pozvala a posadila pod baobab, ale nevzala je do chýše, ani jim nedala najíst, ani napít. Pravda se rozhodla, že vše poví jejímu manželovi. Žena s mužem se pak velmi pohádali a žena pohrozila muži, že se vrátí ke své rodině. Ze strachu muž vyhnal pravdu i lež z vesnice.
Pravda i lež musí jít do další vesnice. Tam je vše naopak. Mladí tady poroučejí starým a staří musí pracovat. Pravda mladé pokárá a vysvětlí jim, že oni jsou plní síly, tak mají pracovat a staří že mají zkušenosti, tak je mladí mají poslouchat. Mladí pravdu a lež ovšem vyhodí s tím, že se nemají do ničeho plést, že jsou s nimi jen nepříjemnosti. A opět nedostanou nic jíst, ani pít.
Tak teď se rozhodne lež, že bude mluvit ona. Přijdou do třetí vesnice. Tam je velký smutek, protože zemřela žena krále. Lež řekne, že mají přestat plakat, protože ona je slavný lékař, že umí každého vyléčit a dokonce i přivést mrtvé k životu. Okamžitě dostanou hojnost jídla a pití. Král požádá lež, aby vzkřísila mrtvou manželku. Lež to slíbí, ale chce za to čtvrtinu králova majetku. Pak nechala lež přenést mrtvou manželku do zvláštní chýše, tam zpívala a dělala rámus. Pak vyšla ven a řekla králi, že jeho manželku vzkřísila, ale že s ní se vrátili do života i jeho otec, který jí nabídl třetinu svého majetku a děd, který jí nabídl polovinu svého majetku.
Král přemýšlí: Když ožije můj otec, musím mu dědictví vrátit a budu už jenom princ. Když ožije můj děd, bude králem on, můj otec bude princ a já nebudu nic. Řekl lži, aby nechala mrtvé tam, kde jsou a dal jí čtvrtinu svého majetku.
Poučení:
Děti, rozlišujte pravdu a lež, ať vás lež neošidí. Rozlišujte pravdu a lež, ale i když znáte pravdu, přesvědčte se vždy, že ji lidé chtějí slyšet, než jim ji začnete říkat, ať vás od sebe nevyženou.
A teď fotografie Antonína Kanty:
Zcyklu Bez názvu, r. 2000
Z cyklu Barevná inspirace, r. 2001
Z cyklu Barevná inspirace, r. 2002
Z cyklu Dramata, r. 2004
Z cyklu Rozsochatá tajemství, r. 2005
A teď ukázka 4 pastelů z r. 2002 mé přítelkyně Jitky. Názvy obrazů, bohužel, nemám.
Bohužel, ty pastely byly foceny položené na zemi, vždy dva na jedné fotografii. Lépe jsem to z těch fotek neuměla vložit. Ale snad z té krásy také něco vytušíte. Ty pastely jsou moc krásné. Samozřejmě, od té doby opět pokročila dál, ale fotky nových obrazů nemám.
Všechny zdravím a přeji hezké dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat