Nepříjemný zážitek

Minulý týden ve čtvrtek jsem měla opravdu velmi nepříjemný zážitek. Docela mně trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala.

 

Momentálně, když chci jít ven, musím jít sama. - Abych nějak uvedla potíže z toho plynoucí, musím říct, že jsem odvždycky přitahovala různé "nenormální" úchylné jedince. Skutečně, kdybych nepřitahovala i muže "normální" (což se mně - naštěstí - potvrdilo i cca před 14 dny), měla bych z tohoto už dávno trauma. Mám bezpočet zážitků, někdy velmi nepříjemných. Slyšela jsem vysvětlovat v rozhlase už kdysi dávno nějakého psychologa, že tito úchylní muži jaksi pudově vycítí neenergickou ženu a dovolí si obtěžovat právě jenom ji. Když je žena energická, vůbec je to nevzrušuje, oni musí vidět strach, který žena má. No, tak u mě je to přesně to, protože když nastane taková situace, tak ztuhnu, pak se začnu třást a nejsem schopná v prvním momentě pohybu a slova. - To prý je to, na co oni právě čekají. Jenže, i kdybych si ukládala nevím jak, že začnu něco říkat, nějak vyhrožovat, tak to není nic platné, nejsem toho schopná.

U nás na sídlišti je, bohužel, jeden muž, který obtěžuje ženy. Prý snad už za to byl i trestaný, dokonce snad má na svědomí i znásilnění. Je, samozřejmě, ženatý, má děti a už i malé vnuky. O mne se začal "zajímat" už dávno, mám s ním několik nepříjemných zážitků, kdy jsem musela před ním utíkat. Ale tentokrát to bylo nejhorší. Šla jsem se projít po cyklistické stezce, která vede za naše město kolem zahrad a uprostřed polí do další vesnice. Samozřejmě, tak daleko bych se sama vůbec neodvážila, šla jsem jen kousek kolem zahrad a jen proto, že tam šli nějací lidé. Ti se ovšem najednou ztratili - asi zašli do zahrady. Předjela mě dodávka, tak jsem si říkala, to je výborné, někdo tady přece jenom je. Jenomže v té dodávce byl právě ten úchyl. Otočil se a jel zpátky proti mě, začal na mě šíleně naprosto přátelsky mávat, jako bychom byli staří přátelé, pak zastavil, ale tak, že stranou u volantu stál těsně u postranní závěje, vzniklé prohrnováním cesty. Přelezl přes sedadlo vedle řidiče, seskočil na zem a šel ke mně. Tím, jakým způsobem zastavil auto, absolutně jsem neměla možnost nijak kolem projít, utéci atp. Nikdo tam nebyl a já jsem pomalu začala panikařit, absolutně bych se nedovolala pomoci. Najednou zpoza keře vystoupil muž se psem. Okamžitě jsem se "zavěsila" za něho, ten úchyl rychle nastoupil do auta a odjel. Musím říct, že jsem vůbec večer nemohla usnout, protože jakmile jsem zhasla, ocitla jsem se znovu v té hrozné situaci.

Takže touhle příhodou pro mě končí procházky, protože mezi domy - v ulicích - se mně vůbec chodit nechce, to mě tak akorát znervózňuje, uklidňuje mě procházka v polích a lese. Závidím mužům, protože ti takové problémy vůbec nemají, jsou tudíž mnohem svobodnější. Já jsem nucená kvůli takovému pitomci sedět doma.