Zajímavé dvě příhody

Nedá mně to, abych se s vámi nepodělila o dvě úsměvné příhody, které jsem slyšela, jsou prý i na internetu, možná jste je tedy už četli.

 

Ještě bych chtěla předem uvést, že sice nejsem moc velký fanda atomových elektráren, ale když člověk všechno uváží, tak je to v našich podmínkách asi nejvýhodnější zdroj energie. Bylo mně už dříve doloženo, že klasické elektrárny na uhlí zamořují mnohem více životní prostředí a škodí lidskému zdraví také mnohem více, než atomové elektrárny, i když se vezme v úvahu taková nehoda, jako byla v Černobilu - ta byla ostatně zaviněna nezodpovědným přístupem obsluhujících vedoucích pracovníků, kteří asi v úplném základu byli k tomu kroku nuceni politicky. Ostatní zdroje na plné pokrytí naší potřeby asi v naší republice nestačí, i když by se měly využívat co nejvíce.

Nedávno jsem poslouchala novináře pana Jana Petránka, kterého si velmi a velmi vážím a ten se zastával atomových elektráren a dokládal svá tvrzení logicky fakty.

Upozorňuji, že je to můj názor a že jsem nic k podložení toho, co uvádím, nikde nehledala, aby mě zase někdo nepsal, že nemám pravdu atp.

Také bych chtěla uvést, že atomová elektrárna v Dukovanech patří mezi 10 nejlepších a nejbezpečnějších atomových elektráren na světě. Uvádím ji, protože bydlím v její blízkosti. Jak je to s elektrárnou v Temelíně, to nevím.

Teď tedy ty úsměvné příhody - nebudu uvádět, kde se to stalo, není to důležité.

V jedné atomové elektrárně probíhala kontrola reaktoru (byl to rok 1986). Přes veškerá bezpečnostní opatření pro případný pád nějakého předmětu do reaktoru, kdy kontroloři museli vše, co by mohlo spadnout odevzdat před vstupem do těchto prostor, jeden člen z kontrolního týmu, byl to Ind, řekl, že si musí ponechat tužku - propisku, protože s ní dělá zápis. Zastrčil si ji pevně do kapsičky ochranného oděvu. Měl na sobě jinak vše připevněno lepicí páskou a brýle přivázané (jako ostatně všichni členové kontrolního týmu). V jednom momentě se naklonil nad reaktor, brýle mu sklouzly a on intuitivně se je snažil zachytit (zbytečně, měl je přivázané) a při prudkém pohybu rukou zachytil za propisku, vymrštil ji z kapsičky a ta se potopila do palivových kazet. Asi po týdnu byla propiska nalezená a vytažená. Od té doby se používají plovoucí propisky.

Při návštěvě začínajících komisařů v atomové elektrárně (v roce 2006) jim bylo umožněno na jejich žádost pozorovat Čerenkovo záření (vyhořelé kazety fialově světélkují). Pro zvýšení tohoto efektu bylo zhasnuto veškeré osvětlení, které se normálně nesmí vypínat. Komisaři byli doslova uchvácení tímto pohledem a toulali se po obvodu bazénu vyhořelého paliva. Jeden z nich, Američan, zabloudil. Chtěl si zkrátit cestu ke skupině, šel po hlasech, ale tak nešťastně, že spadl do šachty výměny paliva - hloubka 8 m volným pádem. Naštěstí tam zrovna byla napuštěná voda - jinak by padal 22 m na beton (den před tím tam voda nebyla). Později vykládal, že plaval dokola po obvodu, až narazil na žebřík, po kterém vylezl nahoru až k poklopu, kde musel čekat na záchranu. Po odemknutí poklopu byl překontrolován dozimetrickou službou - vše bylo v pořádku. Voda byla překontrolovaná na exkrementy - rovněž vyhovovala - což znamená, že komisař byl opravdu velmi statečný.

A teď možná ještě jednu zajímavost, kterou jsem rovněž slyšela - takže žádné důkazy nemám!!
Týká se vývoje propisky pro kosmonauty - aby mohli psát v beztížném stavu.
V Americe tomuto problému věnovali 10 let výzkumu, stálo je to 15 milionů dolarů a problém zdárně vyřešili. Tužka existuje. Pokročili v určité věci hodně dopředu.

V SSSR vyřešili tento problém bez jakýchkoliv nákladů tím, že kosmonauti používají obyčejnou tužku. Ovšem - nikam nepokročili.