Včera jsme se po dlouhé zimní době opět rozjeli do Citonic. Bylo krásné počasí, byly jarní prázdniny a celá rodina od dcery byla u druhé babičky v Citonicích. Vzali jsme jednu naši známou a jeli jsme je navštívit.
Nejdřív musím přiblížit moje přivítání s Dennym - naším milovaným kokršpanělem. Už je mu 10 let a od podzimu, kdy jsem ho viděla naposled, hodně zešedivěl (na hlavě) a taky strašně ztloustl. Prý k tomu mají kokršpanělé sklony. Samozřejmě že vůbec netušil, že bychom v tuto dobu mohli přijet. Hověl si na gauči (není to cvičený pes, je to domácí mazel, který nás miluje pro lásku a ne z poslušnosti) a když mě uviděl, začal kňučet, mručet a celý se třásl. Nejdříve proběhl náš přivítací ceremoniel - to už jsem zde jednou psala. Tlačíme si vzájemně čelo o čelo a musím říct, že on opravdu velkou silou. A pak, kdykoliv jsem si někam sedla, hned seděl vedle mě a neustále jsme se spolu mazlili. Pořád si myslím, že žádný jiný tvor nedokáže dát najevo tak lásku, jako pes.
Pak jsem zažila mírný šok. Zeťova maminka nám vykládala, jak na základě mého článku "Koupání + zuby II" ze 14. července 2006 se nějaká paní byla dotazovat v Citonicích na toho dobrého zubaře, o kterém jsem tam psala - i když jsem si článek četla podruhé, nevyčetla jsem z toho, že bych psala o zubaři v Citonicích, ale prý je to tam fakt nejasně napsáno. No, nedá se nic dělat.
Ale pak jsem se kácela doopravdy. Prý na základě téhož článku se v Citonicích byli dotazovat nějací lidé na možnost postavení rodinného domu, protože se v tom článku dočetli, jak je to tam krásné.
Tak teprve teď jsem si uvědomila dosah blogu. Budu se snažit dávat si větší pozor při psaní článků, i když si myslím, že každý, kdo na blogu něco čte, by si měl uvědomovat, že ten, kdo cokoliv píše, vyjadřuje tím svůj soukromý názor, který jistě není objektivní.
Moje vychvalování Citonic, místního rybníčku a okolí je silně ovlivněno mými osobními, nejvnitřnějšími pocity, zážitky a hodnými lidmi - rodiči (teď už jenom maminkou) mého zetě. Asi by k tomu mohla nejvíc říct Radka, která tam to prostředí zná a vidí je jistě neosobně a objektivně.
Takže se dodatečně omlouvám všem, které jsem svým vyprávěním možná zklamala, kteří pak třeba skutečnost viděli jinak, než ji vidím já.
Jestli si ti lidé nakonec v Citonicích začali stavět nebo v budoucnu budou stavět dům, to nevíme. Ale možná se to dozvím v dohledné době.
Teď vám předložím pár fotek Citonic. Rozhodla jsem se dát sem pár fotek focených v dosti silné mlze, ale mně se líbí. Možná by se na mě vnuk zlobil, kdyby věděl, že je sem chci dát. Ale mně se líbí.
Takže toto jsou Citonice v podzimní mlze.
Tato a další fotka zobrazuje malý rybníček na těsném okraji Citonic - vtéká do něho pitná voda. Byla hustá mlha.
Rybník Skalka v podzimní mlze
Rybník Skalka v podzimní mlze k večeru
Rybník Skalka na podzim
Odraz břízek v rybníku Skalka
Podzim na cestě, po které chodíváme na procházku
Denny musí být vždycky s námi
Prosluněný podzim v místech, kam rádi chodíme
A opět slunko v podzimním lese
Na této fotce je zřetelně vidět příkop a vyvýšenina - zbytky po Keltech - jejich kultovní místo
A jetě západ slunce v Citonicích
Možná jsem nevybrala ty nejsprávnější fotky, mně se totiž líbí úplně všechny, které jsem od vnuka dostala, tak to rozhodování je pro mě moc těžké. Snad se Vám alespoň některá bude líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat