Po těch strašných nervech, které jsem měla kvůli ventilátoru u PC (viz předešlý článek), mně velmi přišlo vhod, že v ten samý den (ve čtvrtek) přijel vnuk a vzal nás na malý výlet kousek od našeho bydliště - na Klučovskou horu - už jsem o tomto místě psala na začátku mého blogování.
Je to opravdu moc krásná krajina. Rostou tam koniklece - chráněná oblast. Ještě nebyly v tak plném květu - to bude asi tak za týden. Taky ještě nekvetly trnky, jenom divoké višně (asi to jsou), ale vonělo to tam tak, jakoby tam někdo rozlil po celém kopci med.
Přiložím nějaké fotky, které dělal vnuk.
To jsou první koniklece
Na tento rybníček mám krásné vzpomínky, chodívali jsme se sem koupat, když jsme byli mladí. Rybníček byl čistý a poměrně hluboký. Koupání v něm bylo moc příjemné. Letos se tam po mnoha létech opět objevily žáby. Tak snad se to už zlepší celkově.
Toto je soukromý rybníček, majitel to tam hodně upravil a vyčistil. - Mně se možná víc líbil neupravený - rostla tam vrba a keře - teď je to tam takové nějaké holé.
Pár snímků z toho krásného prostředí
No a tady už jsem jakoby vysublimovaná (viz jeden z předchozích článků) a shlížím z výšky dolů a raduji se z krásného pohledu (fotku jsem se snažila upravit, nebyla jsem na ní sama - dopadlo to bídně, neumím to).
Celé okolí tady mám hrozně moc ráda, samozřejmě se mně to asi líbí tolik proto, že k tomu mám osobní vztah. Myslím si, že osobní prožitky celkově ovlivňují náš vztah k tomu, kde žijeme. Proto si sama nedovedu představit, že bych měla někam odejít a nemoci se vrátit na oblíbená místa, na která mám vzpomínky z dětství, mládí atd. Potřebuji mít alespoň to vědomí, že když se mně bude chtít, budu si tam moci kdykoliv zajít.
Žádné komentáře:
Okomentovat