Útisk

Když ze sebe uděláš rohožku, začnou si o tebe lidi otírat boty (především ty sám).

 

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám toto téma na blogu uvést. Ale teď jsem si řekla, že by to třeba mohlo někomu pomoci - ono je často hodně důležité, dát ten první impuls - někomu stačí malé postrčení - někomu větší. Třeba se zde rozvine diskuze, která pro někoho může být tím prvním postrčením - nebo taky povzbuzením.

Člověk často žije ve stereotypu a ani si neuvědomuje, že se z něho taková rohožka stala. Bere to jako daný stav a zvykne si. Taky mu připadá, že není možné na tom stavu z nejrůznějších důvodů cokoliv změnit - často ale jen hledá různé výmluvy, protože se bojí udělat ten první, zásadní krok ke změně. Udělat první krok je vždycky nejtěžší, v jakékoliv životní situaci.

Přála bych všem, kteří zažívají takovýhle stav, aby tu odvahu našli. Aby si uvědomili, že k tomu prvnímu kroku není nikdy pozdě.

Zároveň je ale důležité si neustále uvědomovat, že člověk nesmí "usnout na vavřínech". Je důležité, dokázat se odpoutat od okolností, které třeba napomohly provést ten první krok k vlastní cestě a osamostatnit se. To může být ze všeho nejtěžší. Záleží hodně na povaze. Někdo je samostatný - je mu to dáno, jiný potřebuje pocit, že je mu někdo na blízku, získává tím jakousi jistotu, podporu. Je potřeba si dále uvědomit, že se mnohdy zdá, že je vše marné, že jednoduše nestačí síly. Úspěch - nejen v této oblasti - závisí vždy na tom, že se člověk nikdy nesmí vzdát, alespoň ne předčasně.

Nejsem psycholog, nemám žádné odborné vzdělání, jen mě toto téma zajímá, proto se o něm snažím dovědět co nejvíce.