Ve svých vzpomínkách jsem se zmínila o člověku, který píše knihu o mlýnech v našem kraji. Teď o tom všem napíši trochu podrobněji. Kniha se jmenuje "Naše mlýny v proměnách času, autor je Josef Luňák. Knihu mně darovala rodina Dvořákova, rovněž stará mlynářská rodina.
Něco víc jak před rokem mě vyhledal starší pán - podařilo se mu to po doslova detektivním výkonu, protože znal jenom moje rodné jméno a ne současné. Zjistil je na matrice atp. Bylo mu už přes osmdesát let, byl velmi čilý, jak fyzicky, tak duševně. Řekl mně, že znal mého otce a přál si poznat jeho dceru, protože ho obdivoval jako člověka..... Musím říct, že mě to opravdu hodně potěšilo. Bohužel, tento pán cca před půl rokem zemřel, dověděla jsem se to ale až před krátkou dobou.
Jeho kamarád, autor výše uvedené knihy, měl pohnutý osud, který tady zmíním jen krátce.
Pocházel z mlynářské rodiny, narodil se v r. 1919. Vyučil se mlynářem, pro získání větších vědomostí o mlýnech navštívil v r. 1935 SSSR - prohlídka mlýnů, obilních sil a pekáren. Pak v Darmstadtu studoval mlýnskou chemii, dále odjel do Francie, kde chtěl studovat v Paříži na mlynářské škole, stihl ve Francii absolvovat pouze mlynářskou praxi, protože v r. 1938 se vrátil na prázdniny domů a už nedostal povolení k výjezdu. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou.... Pro své nekompromisní názory byl v r. 1982 zatčen a vězněn. Po propuštění v r. 1985 pracoval mimo jiné jako topič v kotelně. Nikdy nemohl pracovat v mlynářském oboru.
Podařilo se mu zdokumentovat formou tzv. krajánkovského vandrování historii mnoha mlýnů jak na Moravě, tak i v Čechách. Knížka mohla vyjít až po revoluci.
Bohužel, stihl sepsat pouze první část, zemřel a zůstalo po něm množství poznámek. Jestli je někdo využije k sepsání druhé části knihy, nevím.
Mě samozřejmě zajímá hlavně část, kde je psáno o rodině mého otce. Bohužel, o našem mlýnu mělo být psáno až v druhém díle knížky. Takže v této první části je stručná historie mlýnu rodiny bratra otcova otce.
Opíši tady výňatky z knížky, samozřejmě je budu krátit, také sem vložím fotky mlýna:
Vladimír Pecl byl jedním z prvních absolventů Státní mlynářské školy v Břeclavi a mlýn v Újezdě u Sokolnic převzal po svém otci Josefu Peclovi v r. 1924. Mlýn byl v držení této rodiny od r. 1884.
Na tomto obrázku je Peclův mlýn v Újezdě u Sokolnic.
Mlýn po znárodnění - výroba byla převedena na výrobu krmných směsí, z toho důvodu tam byla vystavěna ocelová sila - 8 zásobníků - kapacita 40 vagonů.
U toho obrázku autor uvádí: Zvěčnil jsem si mlčenlivého svědka zašlých dob jako svědka nesmyslného ničení hodnot současnosti. Zamyslete se nad tím, co tento mlčenlivý svědek ví o minulých dobách.
Následující pasáž je převzata z knihy Československé mlynářství 1936:
"Přemnoho pánů se na Újezdě vystřídalo a všichni užitek nemalý ze mlýna po věky pobírali. První spolehlivá zmínka o mlýně je zaznamenána k roku 1461......... ale je jisté, že už dlouho předtím repetila mlýnská kola Újezdského mlýna a snad bohatou mírku sv. Michalu v Brně přinášela už ve století XII. Dokladů písemných se však nezachovalo. V XVI. století patřil mlýn králi Ferdinandovi I., potom mor. stavům a Špilberku, ale převážně byl v rukou biskupů olomouckých. Kolikráte byl mlýn spálen a rozbořen do základů a kolikrát vichřice válečná strhla jeho omšelé střechy, ví jen Bůh. Ale je jisté, že po všech těch pohromách vyvstal z rozvalin a popela vždy mlýn nový.............. Kolik mistrů mlynářů se v jeho zdech vystřídalo, nelze říci............... Souvislou řadu mlynářů podařilo se zjistiti teprve od roku 1746..............."
Po celá léta se mlýn neustále zdokonaloval, vylepšoval, modernizoval.
"V r. 1802 přestavěn byl celý mlýn. Kamenná tabule na mlýně o tom hlásá, že: FRANC BLAŽEK WISTAVIEL NA PAMÁTKU SWOGIM POTOMKUM ROKU 1802.
Tohoto Františka Blažka vzpomíná i Tolstoj ve své Vojně a míru. Je to týž mlynář, který r. 1805 z oken svého mlýna viděl prchati ve zmatku po hrázi rybníka voje ruské a rakouské, jejichž šiky rozbity byly na stráních prateckých vítěznými orly Napolenovými. ...............
..................a roku 1884 přešel mlýn do rukou děda nynějšího majitele (do znárodnění r. 1948), po něm převzal mlýn syn jeho Josef. Za tohoto prodělal mlýn největší změny............ přestavěl ho od základu a přeměnil na poloautomatický. Dnešní majitel Vladimír Pecl (syn Josefa), třetí z generace Peclů....... zmodernizoval mlýn tak, že jest jeden z nejlépe zařízených mlýnů moravských."
Od roku 1948 už bylo vše jinak. Mlýn postupně chátral, jako ostatně vše, co dostali do rukou komunisté.
Žádné komentáře:
Okomentovat