Četla jsem u Rulisy tento článek a jak on, tak některé komentáře mě přiměly napsat svoje zamyšlení na toto téma.
Z komentářů je to jeden od Aniny, se kterým se úplně ztotožňuji:
ad 7) Anina 06.04.2008, 19:27:29
Hezky napsaný, úplně se ztotožňuju. Možná by bylo dost zajímavý, kdybychom neměli v občance a v hlavě ten rok narození, a byli v nevědomosti kolik nám to vlastně je.. Neviděli se v zrcadle.A chovali se tak jak se cítíme, nepřemýšleli, jak se to hodí k našemu věku :))
Jestli se mi něco daří, tak asi tohle. Dost často vůbec nemyslím na to kolik mi je a chovám se tak, jak se zrovna cítím a okolí mě neodradí. Jestli si někdo myslí, že to, či ono není přiměřené, je mi to jedno..vidí to tak on, ne já :)
Pak další od Radky:
ad 12) radka 07.04.2008, 09:59:23
Taky se pridavam k Anine, ke komentari 7. Nejlepsi je zapomenout kdy jsme se narodili.
Tímto komentářem Radka souhlasí s Aninou - a taky se mnou.
Pak se ale v průběhu dne - za několik hodin - Radka vrátila k článku a napsala úplně opačný komentář:
ad 21) radka 16.04.2008, 14:22:31
nooo, ja to reknu natvrdo. At vyklada kdo chce co chce o vnitrnim pocitu vecneho mladi a ja nevim co jeste. Baba v prechodu neni zadny diblik k zulibani. A je i dobre kdyz si toho je vedoma. Alespon pro me je lepsi vzit jasne na vedomi fakta, ze je to tak jak to je a ze to neni jinak.
Fakt by mě zajímalo, proč Radka tak rapidně změnila svůj názor - během tak krátké doby.
Vedlo mě to k zamyšlení, protože jsem ve věku, kdy mně věk Rulisy připadá jako úžasné mládí, kdy jsem na stáří vůbec nepomyslela. Přesto se opravdu ani teď stará necítím a skutečně si myslím, že je člověk tak starý, jak se sám cítí. Horší už je to, jak ho přijímá okolí. Nesčetněkrát jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že v dnešní době má drtivá většina starších lidí uzavřený přístup do mnoha oblastí společenského života (mimo jiné - už nad 40 let se jen těžko sežene zaměstnání). A to nemluvím o ženách, ty jsou na tom nesrovnatelně hůř než muži. - Samozřejmě, je mnoho výjimek - záleží na vzdělání, povolání, na podmínkách, ve kterých člověk během života byl nucený žít, na výši inteligence atd., atd. - Mluvím hlavně o průměrných lidech, kteří nejsou ničím výjimeční. Vím, že se říká - mně to bylo mnohokrát řečeno - že záleží na tom, jak se člověk sám k tomuto problému staví, co sám chce, jak se cítí atd., atd.. Přesvědčila jsem se mnohokrát, že na tom až tak nezáleží. Ani chtění, ani cítění sebe sama prostě nepomůže. Společenské mínění je prostě nastaveno jinak. Množství plastických operací konečně mluví samo za sebe. Je všeobecný trend vypadat co nejmladší....... Záleží akorát na tom, jak se s touto skutečností člověk vyrovná. Nic moc jiného s tím dělat nemůže. Protože každý prostě není dravý, pragmatický.....
Obzvláště jsem přemýšlela o Radčině komentáři - ad 21) - já si myslím, že přece vůbec nejde o to, jestli je někdo diblík k zulíbání - pokud jde o skutečný vztah, tak vůbec nezáleží ani na věku, ani na vzhledu - záleží pouze na tom, co jeden pro druhého znamená, jestli se vzájemně mají pro co vážit, jestli si mají co říct, jestli je jim spolu jen tak obyčejně dobře - při obyčejných věcech, ze kterých se život skládá atd., atd. Nad jiným vztahem se nemá cenu vůbec zamýšlet, protože je povrchní a nic neznamená.
Žádné komentáře:
Okomentovat