Nedávno se mně do rukou dostala knížka poezie Miloše Kölbela Rok na čtyři doby. Neodolala jsem a vybrala jsem pár veršů, třeba někoho potěší.
1997 Cizí slzy nerozpustí kámen ale až se kámen rozpláče sám * Nejhorší je, když člověk nechá duši spadnout do gatí ať je to muž nebo žena * Variace na příběh od Elie Wiesela; - proto to píšu, ne abych změnil svět a lidi ale aby svět a lidi nezměnili mne * Kdo je to lano na němž za sebou táhnem papírového draka Čím víc chci vykročit, tím větší odpor * 1998 Důležitě úspěšní mě nezajímají neboť jejich svět pomíjí * Trap se jak chceš čas běží stále rychleji * Čím je ozvěna starší tím je silnější a smutnější * Dobré je, když se dobře oddělí dvě síly být sebou a být šťastný * Když nebudeš vědět jak dál nedělej nic a poděkuj * 1999 I srdce které neztvrdlo může oslepnout obrůstajícím tukem * Až mimo pochopení a nepochopení uvidíš, že nejsi to co o sobě myslíš a nevíš že svět je větší než vnitřní hranice * Raději být přivázán ke kůlu jako keř vinné révy a trpět škůdci a chorobami než na takový způsob člověkem | * Střídání časů dešťů, sluncí jde mimo Jako lavina řítí se vzpomínka a zruší vše * Jack Kerouac - psaní snů: - Ježíši, život je tak ponurý - * Ať osud nebo karma či Boží vůle Ať jsem chtěl nebo nemohl Dělá si, co potřeba * Jen smutek připlave na spadaném listí tomu, kdo sedí u řeky * Jedno vězení rozbije a staví si hned druhé * 2000 Jen jedenkrát se zapomeneš ohlédnout a jezdci zmizí * Lepší trní než žádná náruč a pod polštář plevel * Může se stát že dvě hvězdy bloudí a odpuzují se neboť kdyby se potkaly - srazily by se * Jako jmelí zároveň žije a cizopasí neprohlédl že se navzájem potřebuje a nenávidí * Vrásky široké jako uschlé lístky chryzantém to nic neztrácíš jen se něco naplňuje |
Žádné komentáře:
Okomentovat