Tak jsem opět byla v Praze. V nemocnici jsem tentokrát byla "vyřízená" brzy, takže už od půl dvanácté jsem měla volno až do pěti hodin, kdy mně odjížděl autobus domů. Splnila jsem si tedy velké přání - byla jsem na výstavě tušových kreseb čínských malířů 20. století, která je ve Valdštejnské jízdárně. Byla jsem naprosto nadšená, jednak krásným prostředím - ještě jsem tam nikdy nebyla - jednak těmi vystavovanými pracemi. Od dětství mám monografii Čchi Paj-šiho, kterého miluji a obdivuji. Takže jsem opět prožívala to vnitřní chvění, když jsem se dívala na obrazy, o kterých jsem věděla, že on se jich dotýkal...... Vůbec se mně odtud nechtělo odejít.
Dávám sem ukázku obrazů.
Tin Čcheng (1878-1926), Rajky ve větvích mišpule, 1926, tuš a barvy na papíře, 106x37 cm, detail
Fu Pao-š´(1904-1965), Diamantový vrch v Tung-čchuanu, 1940-1945, tuš a barvy na papíře, 110x62,5 cm
Sü Pej-chung (1895-1953), Venkovský přívoz, 1932, tuš a barva na papíře, 111x118 cm
Lin Feng-mien (1900-1991), Dáma s lotosem, tuš a barvy na papíře, 33x32 cm
Čchi Paj-š´(1864-1957), Vítr, tuš a barvy na papíře, 135x34 cm, detail
V televizi jsem před pár dny viděla upoutávku na výstavu obrazů rakouského malíře Gottfrieda Helnweina , která je v Rudolfínu. (Rozhovor s malířem si lze poslechnout zde .)
Bohužel, neznám název tohoto obrazu, ani jeho rozměry, je to velké plátno, olejové barvy...
Šla jsem se tedy na ni podívat. Musím se přiznat, že jsem tam šla s rozporuplnými pocity a spíš jsem očekávala, že budu zklamaná. Místo toho jsem byla naprosto zasažená silou výpovědi a způsobem, jakým toho malíř dosáhl. Měla jsem obavy právě z té hyperrealistické malby. Ale ten velký formát, téma a jeho zpracování jsou tak silné, tak účinné - malíř vystihl, podle mě, přesně míru, která bude nejúčinnější. Byla jsem naprosto otřesená, hluboce zasažená. Nejvíc na mě zapůsobily dva obrazy hned v prvním sále - a sice Ohnivá hlava I a II (doufám, že říkám správný název). Kvůli nim jsem si přála koupit monografii, ale neměla jsem, bohužel, těch potřebných 330,- Kč. Tak jsem si koupila alespoň pohled, na kterém je fotografie rovněž hlavy - tu jsem sem oskenovala na ukázku:
Gottfried Helnwein, Zlatý věk 12, 2003, fotografie, 200x130 cm
.
Opíši sem pár výňatků z katalogu: "..... Pět oddílů výstavy představí zásadní okruhy Helnweinovy tvorby. Úvod tvoří hlavy - tváře.........Nelítostný umělcův postoj k reziduím nacistické minulosti jeho vlasti je dalším námětem........Ústředním...... tématem je dítě, které je vystaveno utrpení........Násilí na dětech v kontrastu s jejich pasivní vystaveností, bolestným údivem a nemožností se bránit světu dospělých je v části, nazvané ironicky Art in Amerika, posunuto do další polohy....... To jsou vztahy bílé ......."většiny" k ostatním etnikům...... Závěrečná kapitola, prezentující metaforické portréty punkového zpěváka Marilyna Mansona oscilující od černobílého rastru myšáka Mickeyho, přes parafrázované gesto z obrazu svatých až po démonické masky, plasticky dokumentuje ve velkoformátových fotografiích temné stránky lidství na tváři mediální hvězdy."
Pak jsem šla ještě do Vrtbovské zahrady - což bylo další mé velké přání. Naposledy jsem tam totiž byla v době, kdy jsem chodila rok v Praze do školy - zdá se mně, že už to nemůže být ani pravda - bylo to v roce 1960!! Bylo tam moc krásně, nádherný výhled na Prahu........ Na vyhlídce jsem si "povykládala" s dvěma Holanďankami - anglicko-německy - zjistila jsem, že už neumím ani jednu, ani druhou řeč. Totálně jsem všechno zapomněla. Ach jo.
Pak jsem si odpočinula v Týnské literární kavárně, bylo to moc příjemné posezení. S potěšením jsem zjistila, že už se vyznám v cestování metrem - to se rovná malému zázraku, nemám totiž naprosto žádnou schopnost ani té nejmenší orientace.
I když jsem byla (a ještě i dneska jsem) hodně unavená, byl to opravdu krásný den. Na příští návštěvu mám domluvený program se známými na více dnů, tak už se zase těším na další zážitky.
Žádné komentáře:
Okomentovat